ČERNÁ HORA 7/2001 1.část

 

ČERNÁ HORA 7/2001

 

Černá Hora je republika v jihovýchodní Evropě při pobřeží Jaderského moře sousedící s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánií a Kosovem. Je to velmi hornatý stát, nejvyšší vrchol Bobotov kuk (2523m). Byla prohlášena "ekologickým státem", bylo zde zřízeno pět národních parků: Lovčen, Biogradska Gora, Skadarské jezero, Durmitor a Prokletije. Po r. 1918 se stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Koncem 80. let se Jugoslávie rozpadla, Černá Hora se od ní ale neodtrhla a zůstala jí věrná, ani se ve větší míře nezapojila do probíhající války. Díky spojenectví s Miloševičovým Srbskem ale musela nést jeho břemena, hlavně ekonomickou krizi, což snížilo její životní úroveň. Během celých 90. let vzrůstala nespokojenost se severním sousedem (Srbskem). R. 2006 je Černá Hora samostatný stát. Od r. 2010 je členem EU.

 

 

Čtvrtek 5.7.

 

Z Plzně jsme vyrazili v 6:30 do Brna, tam máme sraz u hotelu Grand s odjezd je v 11:30. Když jsme jeli přes Prahu, byla mlha a strašlivá tma, skoro to vypadalo na konec světa. Za Prahou ale už bylo hezky a jasno. Na tento zájezd sice jedeme přes naší oblíbenou cestovku Alvarez, ale tentokrát ho pořádá Prima-tour. Takže pro nás zatím neznámá cestovka. No, uvidíme. Jedeme do Černé Hory, která je zatím moc neznámá, moc se tam nejezdí, není to tak dlouho, co ty byly boje, takže ani na turisty zatím nejsou zvyklí. Myslím, že jsme jedni z prvních zájezdů, kteří se tam vydávají.

 

V Brně jsme před půl jedenácté a čekáme. Pořád nikde nikdo. Vedle nás pár lidí se slunečníkama, ti se jedou někam slunit, kousek dál parta s flaškou. Po jedenácté k nám přišla nějaká slečna a ptala se nás, jestli taky jedeme do Černý Hory. Tak už tady nejsme sami, nemusíme se bát vlka nic. Další čekání nám ještě zpestřil nějaký týpek, nabízel nám sadu nožů za 6000,-, ale jestli prý nemáme tolik, tak aspoň za 500,-. Zajímavé:-). 11:30 - autobus nikde - jsme naprosto klidní. 12:00 - autobus nikde - jsme klidní. 12:20- přijel autobus - stará dobrá Karosa- jsme vyděšení - takhle brzy ?!?

 

Nakládáme bágly a vyrážíme. Parta s flaškou jede s náma. Jsou tu i starší lidi, 2 děti s maminkou, 1 řidič a 6 Poláků. Průvodce se omlouvá za zpoždění, prý praskla nějaká hadička. Průvodce je na pohled divnej, ale uvidíme jaký bude. Jmenuje se Arnošt Š., původně ing. ekonomie. Sebou má nějaký strašně starý mapy Černý Hory, no to bude ještě divoký. Ty děti patří k němu, takže jede s celou rodinou na dovolenou. Autobus je bez klimatizace ( hurá! ), ale i bez televize.

 

Ve 13:30 dorážíme na hranice ČR-SR, po půl hodině jedeme dál. Musíme jet přes Slovensko a Maďarsko, protože Rakušáci prý dělají hrozný problémy a zdržujou. Ve 14:45 hranice s Maďarskem. Slováci kontrolují pasy, v 15:15 jedeme na stranu Maďarska. Jak šel řidič k celníkům, vypad mu jeho pas na chodník. No, to jsme teda mohli skončit brzo. Naštěstí ho bodrý Arnošt našel. Z Maďarské strany odjíždíme v 16:15, ale Arnošt ještě musel dojít pro celníka, aby nám laskavě zvednul závoru, když už teda můžeme jet.

 

V 18 hodin zastávka v maďarském městečku Sárvár...

 

 

Sárvár - hrad

 

 

V 18:45 odjezd do kempu. První kemp nenalezen, v dalším nemůžeme najít recepční. Nakonec přece jen někdo otevřel závoru a my slavnostně vjeli dovnitř. Zaplatíme tedy až ráno. Kdoví, jaké jsou tu ceny. Je 20:30 hod. Koupili jsme si v autobuse piva na zapití večeře, myslím, že brzy dojdou, protože parta vzadu celou cestu drtí jedno pivo za druhým:-). Večeře byla jednoduchá - bagety z pumpy, pivo a trochu ginu pro zdravý žaludek. A spát.

 

Pátek 6.7.

Vstávám kolem sedmé. Kemp je docela pěknej, jenom aby nebyl moc drahej. Je to kemp Lenti a je 6 km od hranic Maďarsko-Slovinsko. V 8 hodin přišel recepční, průvodce šel zaplatit a nevypadá moc nadšeně.

 

Odjíždíme v 8:10, za 10 minut jsme už byli na hranicích Maďarsko - Slovinsko, na maďarské straně jsme byli půl hodiny, a to ještě celníci chtěli pivo jako úplatek, že nás normálně pustí. Na slovinské straně 5 minut.

 

Jedeme do slovinského městečka Celje, kde máme rozchod necelou hodinku. Město je docela pěkný.

 

Celje

 

Kostely v Celje

 

Opevnění

 

 

Palác s lapidáriem

 

 

Zámek

 

Teď bude, v případě zájmu, zastávka u jeskyně Škocjanske jame. Loni byl vstup okolo 17 DEM. To už Luďa nevydržel a šel mu říct, co to znamená, že "Luďa je tady". Vysvětlil mu, že do těch jeskyní prostě pojedeme, protože je to v plánu, že tady není o čem hlasovat. Dále, že by nám měl vždy rozdat plánky měst, když už tam jdeme... Průvodce to uznal, že to asi tak má být, a řekl, že ještě nikdy nejel jako průvodce, ale že vše zařídí:-))).

Škocjanske jame - jeskynní systém vápencových jeskyní v oblasti Kras na jihovýchodě Slovinska, zahrnující propadlé závrty, více než 5 km podzemníh prostor, jeskyně více než 200 m hluboké s mnoha vodopády. Je na seznamu UNESCO. Archeologické nálezy ukazující na vlivy řecké civilizace byly objeveny v Muší jeskyni, kde se nacházel na konci doby bronzové a začátkem doby železné jeskynní chrám.

 

 

Jedeme okolo Lipici - odkud je známý Lipicanský kůň - tady chovají tyhle proslulé bělouše.

 

A jsme u jeskyně Skočianske jame. Vstup 16 DEM. Prohlídka trvala 1,5 hodiny. Je to tady obrovský, velký dómy, podzemní kaňon 110 metrů! Kousek jsme se svezli i lanovkou.

 

Vstup do jeskyně - ještě že je to zábradlí tak kvalitní:-)

 

 

 

 

 

 

 

Pak ještě jdeme na vyhlídku...

 

 

Je hrozně dusno, horko, žízeň a to jsme teprve ve Slovinsku....hurá dále na jih! Odjezd k hranicím po 17. hodině, je to asi jen 40 km. Na hranicích do Chorvatska v 17:45 - obě strany hranic jsme překročili za 3 minuty, takhle to má vypadat! Teď jedeme do kempu v oblasti lázní Opatia, prý nejdražší a nejluxusnější místo na pobřeží Chorvatska.

 

Asi 2 km od kempu ale začal nějak smrdět autobus. Od řidiče jsme jen slyšeli "Já se na to už vyseru!", pak řekl, že musí vyměnit nějakou součástku a zabere mu to tak hodinu. Takže se procházíme městem. Marky tady neberou, takže si nic nemůžeme koupit. Směnárna už nemění, pošta je někde daleko... Součástka úspěšně vyměněna, takže jedeme do kempu. Kemp je strašnej! Samý cikáni, voda kdoví kde, záchody tady taky nevidim... Při zkoumání kempu jsem zjistila, že je tady průchod k moři a zároveň k záchodům. Hned po večeři se jdeme vykoupat do moře, i když je 21:30 a skoro tma. Voda je studená, samý kameny... Pak jsme se opsrchovali. V recepci jsme našli směnárnu - zítra má být od osmi otevřená, tak snad konečně vyměníme. A spát...

 

Sobota 7.7.

Hned ráno jdeme do směnárny, průvodce platí za kemp. Vyměnili jsme 30 DEM - 108 Kun. Z kempu vyrážíme v 8:10, pojedeme asi 80 km do města Senj. Průvodce se snaží, když někam přijíždíme, průvodce nám hned jde půjčit průvodce s mapou města:-) Jedeme okolo přístavu Rijeka, vidíme ostrov Krk, a jedeme pořád okolo moře. Ve městě Senj v 10:00 hod. Skoro jsme běželi na pevnost Nehaj, odkud je pěkný výhled. Pak zas zpátky do města - hrad, věž, brána. Dokonce jsme stačili i sehnat kopírku a zkopírovali něco z půjčeného průvodce.

Senj - historické přímořské město s přístavem. Většinu obyvatel živí lodě, rybolov a turismus. V zimě je tu poměrně chladno hlavně kvůli místnímu studenému větru (bóra). Mezi významné historické budovy patří pevnost Nehaj, která byla postavena v 16. stol. jako symbol města.

 

Pevnost Nehaj

 

Město z pevnosti Nehaj

 

 

 

Po prohlídce města vyrážíme dál v 11:15. Teď pojedeme asi 50 km k trajektu na ostrov Pag. K trajektu dorážíme v poledne, je tady šílená, ale šílená fronta. Takže se autobus zařadil do fronty, my jsme se šli projít k místu nástupu na trajekt, cestou je pár stánků s občerstvením. Je 13:10 a stále čekáme a jsme zvědaví, jestli se na trajekt vejdou všechny auta, nebo jestli budeme muset čekat na další. Na trajekt jsme se nakonec přece jen dostali, vejde se tam naštěstí strašně aut. Cesta trajektem trvala asi 20 minut. Ostrov Pag je dlouhý 60 km a široký od 2 do 10 km.

 

Pag z trajektu

 

 

 

Dále jedeme asi 30 km do městečka Pag. Je šílený horko. Město jsme prošli ani ne za půl hodiny. V jedné malé uličce byl sympatický nápis "BÍLÉ VÍNO 10K", no nekup to:-).

PAG (město) - to jsou pozdně gotické a renesanční stavby a síť pravidelných uliček.

 

 

 

 

Pag knížecí palác

 

 

 

Víno jsme si nechali chladit u řidiče. Jdeme se koupat - koupání teda nic moc - na břehu beton a velký kameny. Odjezd z Pagu v 16:00 do kempu. Jedeme asi tři hodiny, kemp je u městečka Primošten. Když jsme dorazili do kempu, postavili jsme stan a šli jsme se podívat do Primoštenu, když se uvádí, že je to "perla Jadranu". V kempu jsem zaznamenala pár Čechů.

Primošten - chorvatské město na břehu Jadranu. Je známý hlavně svými nádhernými vinicemi. Každé léto se zde koná závod oslíků. Největší pláž se jmenuje Raduča, její menší část Malá Raduča byla zvolena mezi nejrásnějších 10 pláží Chorvatska.

 

Do centra Primoštenu jsme dorazili ve 20 hodin. Tam hrozný blázinec, živo, a opět spousta Čechů. Město je opravdu pěkný. Trochu jsme se tady prošli...

 

 

 

 

 

 

 

...pak jdeme zpátky do kempu. Dala jsem si sprchu, pak jsme ochutnali koupené víno.

 

 

Neděle 8.7.

Ráno budíček v 7 hodin. Sklidili jsme stan, odjíždíme v 8 hodin. Jeli jsme okolo hospůdky s názvem "KOKOT - NONSTOP". (Podle překladače chorvatsky "kokot" znamená "kohout"). V 11:45 pauza na foto Počinska jezera.

 

 

 

Ve 12:15 jsme dorazili na hranice do Bosny a Hercegoviny. Chtěli jen dvě piva a jedeme dál. Stavěli jsme se v Bosně ve Free shopu ve městečku Neum.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Koupili jsme vodu a nějaký alkohol, který tu kupovali skoro všichni. Kousek od nás jsou zdevastovaný vyrabovaný baráky. Před námi po cestě vojáci a kontrolovali auta, nás nechali jet dál.

 

Po cestě jsem si všimla značky "Pozor požár" a u toho ohořelé skály okolo silnice. Na další přechod hranic - už do Černé Hory - jsme dorazili v 15:15.

 

 

 

 

Na chorvatské straně, tam to bylo rychlý a jedeme dál. Ale na straně Černé Hory je strašná fronta, navíc je strašný vedro, takže jsme všichni úplně splavení. Na řadu jsme se dostali po hodině.

 

 

 

U první kontroly - chtějí napsat čísla pasů a jsou strašně líní. Takže průvodce musí opsat všechny pasy. Odevzdává to a popojíždíme dál k další kontrole. Na druhé kontrole - chtějí napsat čísla pasů - a nezájem, že už jsme to psali u první kontroly. Takže průvodce opět píše čísla. Pak jsme museli projet takovu obrovskou kaluží, kterou tady nazývají dezinfekce, a chtějí za ní poplatek 10 DEM, a ještě k tomu 60 DEM vstupní poplatek, a to ještě máme být prý rádi, že chtějí tak málo. Odjezd v 16:45. Jedeme okolo Boky Kotorské.

BOKA KOTORSKA - největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře. Jmenuje se podle města Kotor. Celková délka Boky Kotorské je 28 km a šířka v nejužším místě je 350 m. Nejdeštivější místo Evropy.

 

 

 

 

 

 

 

Už je 18:30 a pořád jedeme... Navštěvujeme historické městečko Perast. Příjemný městečko i obyvatelé. Navštívili jsme kostel, ve kterém je muzeum. Je tady hodně levno, a je poznat, že z turistů jsou tady zatím spíš příjemně překvapení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V 19 hodin odjzed do kempu. Jeli jsme přes městečko Budva a za ní vidíme poloostrov, zvaný Sveti Stefan - tam se dostaneme, až pojedeme z Budvy. Svatý Štefan je "ostrov milionářů", před 10-ti lety byl úplně uzavřený veřejnosti. Sjíždí se tam prý osobnosti, jako je Liz Taylorová, Arnold S., Sivestr Stallone, atp. svýma soukromýma vrtulníkama a jachtama.

 

My hledáme nějaký ucházející kemp. Už dva kempy Arnošt odmítl, do dalšího jsme dojeli ve 20:30 hod. Je u moře, sprchy jsou venkovní a bez závěsů, a "nášlapný záchody" (jako turecké - díra v zemi, ale se splachováním - šlapací páčka na zemi). A ten bereme, je lepší než ty ostatní. Jdu udělat něco k večeři. Voda tady naštěstí teče, takový venkovní džber na dřevěný budce, u toho asi 6 kohoutků. No luxus, co víc si přát.