ESTONSKO 8/99
ESTONSKO - přímořský stát, jeho hranice tvoří z větší části Baltské moře. 80 km široký Finský záliv dělí Estonsko od Finska a asi 300 km moře ho dělí od Švédska. Další hranice procházející přes Čudské jezero ho dělí s Ruskem, a hranice s Lotyšskem.
Přeřizujeme si čas o hodinu dopředu.
Měna 1USD=13EST, průměrný plat tady je 1400, učitelé např. 3000. Měníme 60DEM=476EST. Estonsko nás přivítalo bilboardem "Vitana Podravka". Jako doma:-). V 11 hod nás staví policie za rychlou jízdu. Každý policista dostal do kapsy 10USD a jedeme dál. Směřujeme teď po prašné cestě k nejvyšší hoře Estonska - Suur Munamägi, kde je vyhlídková věž. Máme úplně bílo v autobusu, jak se tady práší, ani se tu nedá dýchat.
Výška Suur Munamägi je 318 m a je zároveň nejvyšší horou celého Pobaltí. Na úpatí hory je městečko Haanja, kde se konají každoročně běžkařské závody. Výstup je opravdu náročný - 15 min po mírném svahu. Nahoře je vyhlídková věž vysoká 29 m a je z ní vidět asi 50 km daleko. Věž je přstupná po schodech nebo výtahem. Blízko vrcholu je pramen, z něhož vytékající voda vytváří v okolí jezírka a rybníky.
Suur Munamägi
Pohled z věže
Pak jedeme do města Tartu. TARTU - druhé největší město Estonska, vědecké, kulturní a průmyslové centrum. Nachází se zde jedna z nejstarších univerzit v zemi (z r.1632). Při ní vybudována astronomická observatoř z 19. stol. Jdeme do města. Většina muzeí má v Po a Út zavřeno. V nejstarší části města je chrám sv. Petr a Pavla ze 13.stol., dále městská radnice z 18.stol. Obě strany parku jsou spojeny mostem - Andělský a Ďábelský.
Tartu - Andělský most
Tartu - kostel
Tartu - univerzita
Tartu - radnice
Tartu - pěkný autíčko v ulicích města:-)
Zašli jsme nakoupit a dali si v parku jídlo. Potom jedeme dál do kempu u Čudského jezera. Je docela moderní, dokonce i minigolf je tady. Voda v jezeře je pořádně studená, a pláž je opravdu pěkná. A je zima. Připravujeme si věci na ráno, budeme vstávat totiž v 5 hodin a pojedeme do Petrohradu do Ruska. V noci vtrhli do kempu nějací ruský kluci a dělali pořádný bordel. Našim sousedům vytahali kolíky od stanu, ale naštěstí jim je tam nechali ležet.
Západ slunce nad Čudským jezerem...
Budíček ve 4:15, jsem uplně zmrzlá. Jedeme v 5. Vozík s několika kufry necháváme v kempu, na hranicích prý dělají problémy, když je v autobuse moc zavazadel. Cesta potrvá asi 4 hodiny. No nevím, vozík v kempu svěřili dost podivnýmu chlápkovi, kterému pořád padají brýle a rozhodně nevypadá, že je schopný cokoli uhlídat, natož tolik kufrů.
V 6:15 jsme na hranicích ve městečku Narva, kde je mimo jiné nejvyšší nezaměstnanost v této oblasti. Čekáme, vedle nás neuvěřitelně dlouhá fronta u stánku na hamburgery. Absolvovali jsme tři stanoviště, ale celkem v pohodě. Až pak přijíždíme na hranice ruské, kde to hned začalo - všechny zavazadla ven a do detektoru, čekáme na pasy, zatímco celníci prohledávají autobus. Chtěli vidět hasicí přístroj, lékárničku, dokonce chtěli i potvrzení, že majitel autodopravy svěřil tento autobus řidiči. Největší problém byl pak v tom, že nikde v papírech nenašli značku "Karosa", takže je museli řidiči dlouho přesvědčovat, že Karosa je u nás běžná značka. Pak stejně chtěli piva jako úplatek a aby to tak podezřele nevypadalo, musel jim je průvodce osobně odnést do jejich kanceláře. Tam celník nohou otevřel skříňku a jen naznačil, kam je má dát. Jediné místo, kam se nezvládli podívat, byla mikrovlnka v autobuse, i když se snažili přijít na to, jak se do toho leze, nepřišli na to a po chvíli to vzdali. Asi jim bylo hloupý se na to zeptat.
Po 10té hodině vjíždíme do Petrohradu. Tak to je síla! Je to obrovské město. Jeli jsme do centra skoro 1,5 hodiny! Parkujeme přímo vedle Aurory.
PETROHRAD ( Sankt Petěrburg, dříve Leningrag a Petrograd ), druhé největší město Ruska, má cca 5 miliónů obyvatel. Založil ho car Petr Veliký v deltě Něvy ústící do Finského zálivu na více než 40ti ostrovech, spojených 300 mosty. Ve městě jsou široké bulváry, parky a pobřežní promenády. Proslulé jsou zde tzv. "bílé noci", kdy v důsledku nevelké vzdálenosti od polárního kruhu slunce sice zapadne za obzor, ale nenastane tma. Mezi nejoblíbenější atrakce patří Petropavlovská pevnost, katedrála Petra a Pavla, palác Admirality, Triumfální oblouk (památka na vítězství nad Napoleonem), Alexandrův sloup, Kazaňský chrám, Křižník Aurora, Vasiljevský ostrov, Smolenská katedrála, atp. Tepnou města je 4 km dlouhý Něvský prospekt. Nejkvostnější stavbu - Zimní palác - nechala postavit Alžběta, dcera Petra Velikého. V ní je Ermitáž - největší obrazárna světa se skoro 3-mi miliony uměleckých děl. Dále Katedrála sv. Izáka (Isakijevský chrám), kterou stavělo 440 000 dělníků po dobu 40 let, a se svou výškou 100 m je jednou z největších katedrál na světě.
Musíme si hlavně někde vyměnit peníze, prý je tu hodně směnáren i lidí, kteří nabízí výměnu na ulici, ale zatím jsme na žádného nenarazili. Jdeme na Auroru, vstup se neplatí, tak to je dobré. V ní je udělané muzeum a právě se na ní fotí ženich a nevěsta.
Aurora – je ruský křižník třídy Pallada. Na vodu byl spuštěn 24. května 1900, aktivně se do vojenských operací zapojil poprvé v listopadu 1903 na Dálném východě. Do dějin se ale zapsal až dne 7. listopadu 1917, kdy byla z děla na přídi ve 21:40 na pokyn Vladimira Ovsejenka vypálena salva, která dala signál dělostřeleckému pluku k útoku na Zimní palác. Tím byla zahájena Velká říjnová socialistická revoluce, která zásadně změnila dějiny 20. století. V průběhu druhé světové války se Aurora zapojila do protiletecké obrany Leningradu. V září 1941 se křižník následkem silného bombardování potopil. Po třech letech byl vyzdvižen ze dna, postupně restaurován a přestavěn na námořnické muzeum. Aurora se tedy nejvíce proslavila výstřelem na Zimní palác, který byl paradoxně realizován slepou nábojnicí.
Petrohrad - Aurora
Petrohrad - Aurora
Pak směřujeme na další památky - do Petropavlovské pevnosti, Zimní palác, ...na náměstí Děkabristů je velká socha Petra Velikého. V nějakém hotelu měníme peníze (20USD=460Rublů). Vystáli jsme si strašnou frontu u katedrály sv. Izáka, a pak nám řekli, že "vy innostránye turisty", a pro ty je kasa uvnitř. Takže všechno znovu. Docela nás to pobavilo, protože cena pro místní je 60 R, ale pro cizince 200 R.
Petrohrad - kostel
Petrohrad - Ermitáž a Zimní palác
Petrohrad - Námořnické muzeum
Petrohrad - Petropavlovská pevnost
Petrohrad - Zimní palác
Petrohrad - socha P. Velikého na Náměstí Děkabristů - "Měděný jezdec"
Petrohrad - katedrála sv. Izáka
Pterohrad - pohled z katedrály
Petrohrad - Admiralita
Petrohrad - Palácové náměstí
Petrohrad - Zimní palác
Petrohrad - Panna Kazaňská
Petrohrad - chrám
Petrohrad - hrobka u chrámu
Dali jsme si zmrzlinu a byla moc dobrá. Jezdí tu pořádně otřískaný tramvaje. Oproti ČR je tady o 2 hodiny víc. Město jsme si pořádně užili, ale je tu strašný blázinec. Jedeme zpět na hranice. Zase kufry a bágly do detektoru, pak s pasama pro razítko. Luďa potřeboval na záchod, ale tady mají záchody snad jen na jedné straně hranic, tak šel zpátky a oni na něj začali hned volat "Mužčína! Mužčína!" Zakřičel na ně "No když tady máte jenom jeden hajzl, tak se pak nedivte, že se vám tu courají lidi!", byli z toho zmatení, ale nechali ho být:-). Navíc pak v Luďovo kufru viděli sbírku piv, tak je to pobavilo a neudrželi se smíchy. Zpátky v kempu před půlnocí. Ohřála jsem večeři a pak jdeme do baru. Příjemný bar, až na to techno, co tam pouští:-). Spát jdeme asi ve dvě. V noci je zas pořádná zima.
Ráno budíček v 8:00, v 9:00 vyrážíme, už je konečně teplíčko. Stavíme na atrakci - asi pro všechny z ČR - vesnička s názvem Kunda, u které se fotíme samozřejmě všichni.
V 11:00 zastávka na zříceninách hradu Toolse na břehu Baltského moře. Je to tu hezký.
Hrad Toolse - malebná zřícenina středověkého křižáckého hradu postaveného v roce 1471. Leží na romantickém místě na pobřeží Finského zálivu. Hrad měl chránit přístav proti útokům pirátů, ale byl značně poničen během Severní války (1700-1721) a do dnešní doby už se zachovaly už jen některé jeho části.
Pak jedeme dál, do Národního parku Lahemaa (="zálivová země").
NP Lahemaa – jeden z největších a nejznámějších estonských národních parků. Na ploše o rozloze 710 km² tu najdeme hluboké smíšené lesy i bažiny, jakoby zapomenuté rybářské vesničky i bývalá panská sídla místní aristokracie. Severní část parku leží u pobřeží Finského zálivu a tvoří ho čtyři poloostrovy. Pobřeží této oblasti pokrývá hořčicově žlutý písek a hustý rákosový porost. Národní park se vyznačuje rozmanitostí živočišných i rostlinných druhů. Lze tu spatřit srnky, losy, kuny i lišky, při větším štěstí i bobry, jeřáby, bílé a černé čápy. Celá oblast je pro svou malebnost a přírodní bohatství častým cílem turistů a zároveň patří k oblíbeným lokalitám rybářů.
Vidíme zámeček Vihula, dále 400 let staré domy rybářů ve vesničce Altja.
Vihula - zámek
Vihula - zámecký park
Altja - rybářské domy staré cca 400 let
Altja
Po prohlídce směřujeme do hlavního města Estonska - Tallin.
TALLIN - hlavní město Estonska. Hlavním turistickým cílem je Staré město s hradním vrchem Toompea. Dochována je více než polovina městského opevnění s branami a věžemi. Nejznámější věže - Kiek in de Kök (="Kradmý pohled do kuchyně"), a Paks Margareeta (="Tlustá Markéta"). Další památky - kostel sv. Mikuláše ze 13.stol., kostel sv. Ducha a kostel sv. Olafa, jehož původně 159 m vysoká věž byla svého času pravděpodobně nejvyšší stavbou světa. Dnes kvůli požářům a přestavbám měří 123 m. Dále dominikánský klášter sv. Kateřiny. Jádrem hradního vrhu Toompea je Malý hrad, v němž sídlí estonský parlament. Na něj navazuje Velký hrad, v něm katedrála Panny Marie, a budova tehdejší katedrální školy ze 14.stol. Na okraji hradního vrchu se tyčí z daleka viditelný pravoslavný chrám Alexandra Něvského. Dalším turistickým cílem v Tallinu je čtvrť Kadriorg, kde se nachází zámek z r.1718 obklopený francouzskými zahradami,na něž navazuje anglický park.
Asi ve 14:30 jsme dorazili do města. Polovina zájezdu má rozchod, my s druhou polovinou si jdeme zajistit lístky na trajekt do Helsinek. Pojede nás 18, tak máme množstevní slevu. Teprve potom jdeme do Starého města, je to takové příjemné malé městečko (1,5x2 km) obehnané opevněním. Procházíme památky.
Tallin - Velká brána
Tallin - "Tři sestry"
Tallin - Radnice
Tallin - hrad - dnes sídlo parlamentu
Tallin - katedrála Alexandra Něvského
Tallin - hrad
Tallin - bašta Kiek in de Kök (="kradmý pohled do kuchyně")
Tallin - věž Virginia
Tallin
Pak jdeme na trajekt Wasa Queen. Dostali jsme poukázku na zpáteční lístky na trajekt pro všechny, ty se musí vyzvednout až na druhé straně v Helsinkách. Trajekt odplouvá ve 21:30. Na trajekt tady čekají davy lidí, stojíme v jedné frontě, kde je nejmíň 300 lidí. Nejdříve kontrola pasů, pak jsme se dostali do obrovské haly, která je úplně narvaná, až trajekt otevřou. Ve 21:00 otevřeli, jdeme dlouhým tunelem na trajekt, rychle si hledáme místo k sezení. Všude jsou bary a jídelny a frmol. Nahoře jsme našli klidné místo s křesílkama, ale odtud nás zatím vyhodili. Jdeme zpět, sedíme v nějaké jídelně na tvrdých židličkách, tady spát rozhodně nemůžem! Při odjezdu od břehu se jdeme podívat ven. Pak jdeme znovu zkusit štěstí zpátky na křesílka do 9. patra, teď už tady můžeme zůstat, tak to je úleva. Tady se aspoň vyspíme. Na lístkách vidíme, že je tam napsaná i snídaně, tak uvidíme. Jdeme se ještě projít po trajektu. Měníme ve směnárně 50 DEM na 144 FIM, ve Free shopu jsou dost šílený ceny. Zvláštní, že v barech tu mají Velkopopovický Kozel, Primátor a samozřejmě Pilsner. Trajekt je úžasnej, v jednom patře hraje živá hudba k tanci. Před čtyřmi lety se stejný trajekt potopil, protože zapoměli zavřít dveře. Brrr. Ale průvodce říkal, "že máme být v klidu, protože to se stane maximálně jednou za 4 roky". Jdeme na křesla spát...
Tallin z trajeku
Probudila jsem se v 00:30 trochu zmrzlá od klimatizace. Pak budíček v 5 hod (6 jejich času). Zkusíme tu snídani - odevzdali jsme poukázky, a super, snídaně je formou švédských stolů, tak to jsem teda nečekala. Je to příjemný překvapení. Vrhám se na masové kuličky, pečivo i salámy, sýry a zeleninu, a pomerančovou šťávu...co hrdlo ráčí. Konečně zase normální jídlo, rozhodně lepší než instantní polívky. Za hodinku a půl dorážíme do Helsinek. Razítko do pasu a jdeme do města... V 16:45 pojedeme zpět, domlouváme si sraz. Momentálně máme v peněžence 8 měn, to je bordel:-)
Helsinky z trajektu - blížíme se k přístavu
Vidíme upoutávky na pevnost Suomenlinna, na které se jezdí lodičkama. Lodičky stojí většinou 40 FIM s občerstvením, ale objevili jsme i za 20 FIM bez jídla. Jdeme do toho. Dostali jsme lístky na loď, které si máme na lodi štípnout, jako v tramvaji:-). Na pevnost to trvalo jenom chvíli, a je to tady krásný.
Blížíme se k pevnosti
Odvezli nás pak zas zpátky a jdeme se podívat do města Helsinky.
HELSINKY - hlavní a největší město Finska. Centrum leží na malém poloostrovu ve středu Finského zálivu. Největší turistickou atrakcí je bývalá námořní pevnost Suomenlinna. Opevněné ostrovy jsou s centrem spojeny trajektem. Ve městě je mnoho zajímavých kostelů. Nejznámější je mohutná bílá lutheránská katedrála na náměstí Senaatintori. Dále velký červený chrám Zesnutí Panny Marie. Ve skalním masivu nedaleko finského parlamentu byl vybudován udivující kostel Temppeliaukio s excelentní akustikou. Na ostrově Korkeasaari je ZOO, na ostrově Seurasaari skanzen. Dále park Kaivopuisto, pláž Hietaniemi, národní park Nuuksio plný jezer, skal, bažin a lesů. Ve městě je velký zábavní park Linnanmäki s několika horskými dráhami. V Helsinkách je řada českých hospod, s názvy jako např. Hádanka, Milenka či nostalgicky pojmenovaný bar Zetor.
Procházíme město. Katedrála, vládní palác, univerzita, skalní chrám.... Je tu pořádně draho. Jdeme ke stadiónu, na kterém je 13-ti patrová věž. Vyjeli jsme na ní, je tu krásný výhled na město i na stadion pod námi.
Helsinki - radnice
Helsinki - chrám Zesnutí Panny Marie
Helsinki - vládní palác
Helsinki - univerzita
katedrála na náměstí Senaatintori
kostel Temppeliaukio s excelentní akustikou
kostel Temppeliaukio
Olympijský stadion - vyhlídková věž
Z vyhlídkové věže...
Pohled na stadion z věže
Prezidentský palác
Pak jsme zašli do obchoďáku a jen tak se flákáme po městě směrem k trajektu. Vyzvedli jsme zpáteční lístky pro ostatní. V 16:45 odplouváme a konečně si můžem sednout. Na trajektu jsou snad všichni blond. Připlouváme ve 20:00, průvodce už na nás netrpělivě čeká, jestli jsme všichni. Autobusem pak jedem asi půl hodinky do kempu. V kempu vidíme pizzerii a restauraci. Jsou tu dvě sprchy a jeden ucpanej záchod. Fuj. Večer jsme si dali v pizzerii hamburger.
Ráno budíček v 7:30. Sklízíme věci, stan je trochu mokrý. Teď pojedeme 2 hodiny na trajekt na ostrov Saaremaa. Předjíždíme pár aut a autobusů, abychom byli na trajektu před nimi a vyjížděli pak mezi prvními. V 10:30 jsme u trajektu, slunce pálí jako o život. V 11 hod měl být odjezd, ale pořád najíždí auta i autobusy, takže vyplouváme později. Na trajektu je opět spousta obchodů a barů. Cesta trvá asi 20 minut, pak běžíme zas do autobusu, abychom vyjeli jako první a měli větší šanci ve městě zaparkovat .
Na tenhle ostrov musíme mít pozvání a razítko v pasu ("Obmen"), jinak by nás sem nepustili. Je to bývalá raketová základna sovětské armády.
Ostrov SAAREMAA má rozlohu 2714 km2 a je čtvrtý největší ostrov va Baltském moři. Hlavní město Kuressaare. Žije tu asi 40 000 obyvatel. Jeho plochý povrch zdobí pozůstatky kruhových hradišť Valjala, Kaarma a Kahutsi, dosahující průměru až 150 m a výšky valů 5-10 m. Hrad z 13. století. Na ostrově je 80 jezer, z nichž nejkrásnější je Medvědí jezero (Karujärv) o ploše 3.3 km2. Ze 40% je ostrov pokryt lesy, a roste tu 35 druhů orchideí, žije tu několik druhů tuleňů. Nachází se zde přírodní rezervace Viidumäe. Nedaleko od hlavního města chráněný přírodní výtvor - skupina kráterů vzniklých po dopadu meteoritu. Ostrov je spojen 4 km dlouhou silniční hrází se sousedním ostrovem Muhu. 1940 byl obsazen Rudou armádou, a sovětská vojska ho okupovaly až do obnovení estonské samostatnosti r. 1991.
Přijeli jsme na ostrov Muhu, pak po hrázi jdeme na ostrov Saaremaa. Mluví se tady estonštinou s výrazným přízvukem. Dostáváme se do hlavního města Kuressaare a jdeme na pevnost z 13. století. Na náměstí je veselo - utkání ve streetbalu. Prošli jsme si pevnost, pak kostel, radnici... Dělají tady vlastní pivo Saaremaa, je docela silné, má 10% alkoholu, takže na tom slunci je to síla:-).
Kuressaare hrad
Radnice
Pak přejíždíme ke kráteru po meteoritu. Kráter je 100 m široký a 30 m hluboký.
Kaali - kráter po mteoritu
Další zastávka je na větrných mlýnech. Je jich tady 5, do jednoho se smí i vlézt nahoru.
Pak směřujeme ke kostelu Linnaca. Starý opevněný kostel...
Další zastávka u větrného mlýna Eemu. A pak zpět na ostrov Muhu. Měli jsme spát v kempu u trajektu, ale prý je kemp i někde tady poblíž, tak se jedeme ubytovat. Stavíme stan. Chtěli jsme dát stan na sluníčko, ale sesypaly se na něj nějací okřídlení mravenci či co to je, úplně černo tu bylo. Tak rychle od nich pryč do stínu, přesouváme se na louku za chatičkama, kde je ale zas tvrdá posekaná tráva. Hmyz jsme naštěstí "setřásli". Pak rychle do sprchy, než se tam naženou ostatní. Ohřála jsem polívku. Večer jsme zašli do hospody, spát jdeme už ve 23:00.
Ráno budíček v 6:15. Stan samozřejmě opět mokrý. Teď pojedeme na trajekt na hranice do Lotyšska. Čekáme na trajekt, neustále nás někam posouvají, až to dopadlo tak, že už se na trajekt nevejdem, takže musíme hodinu čekat na další. Pak nám ještě oznámili, že jelikož je dneska neděle, tak trajekt jede až za dvě hodiny. Za tu dobu se to tady zas zaplnilo, samá auta a autobusy. Jsou tu dvě fronty, jedna pro cizince a jedna pro místní a linkové autobusy. A začíná se nakládat. Samozřejmě naši řadu absolutně přehlíží, tak se šel řidič a průvodcem ozvat, nakonec nás tam pustili, ale stejně tady zas hodně aut zůstalo. V půl jedné jsme na hranici. Měníme zbytky ostatních měn - EST, LIT, FIM...za vše máme 10 Lotyšských. Vybrali pasy a čekáme. Odjíždíme ve 13:30. Jedeme do města Sigulda...