ZÁJEZD TURECKO-SÝRIE-JORDÁNSKO-IZRAEL ( PŘES KYPR A RHODOS)
JORDÁNSKO 9/97
Na hranice, (přechod Daŕa) jsme dorazili v 9:30. Nahnali nás všechny do celní budovy, abychom vyplnili zas nějaký formulář, a když viděli, jak jsme zmatení, řekli ať radši jedeme dál.
V 10:30 jedeme na hranice na jordánské straně. Tady nejdřív zavolali všechny s videokamerou, aby vyplnili zase jiný formulář. Na celnici nám vyřizují víza, je 12 hod a je příšerné vedro. Platíme vstupní vízum 13,5 USD, při výjezdu se platí zas výstupní vízum 6 USD. Opět tady nesmí zaznít, že jedeme pak do Izraele, protože by nám dělali problémy. Odjíždíme ve 13:00 usmažení ve vlastní šťávě:-).
V Jordánsku funguje turistická policie, a dále pouštní policie (ti mají červeno-bílé šátky na hlavě a jezdí na koních) - prý pro vyšší úroveň turistické ochrany.
Jedeme do města Jerash /Gerasa/, kde se nachází vykopávky antického města. Je to asi půl hodiny od hranic. V Jordánsku bude asi víc draho, než v Turecku a Sýrii. ( V Jordánsku mají měnu denár. 1 denár=1,5 USD ). Vstupné do Gerasy je 5 denárů. Jerash (kdysi antická Gerasa) - leží asi 50 km od hlavního města Ammánu a díky svým řecko-římským památkám pohřbeným vulkanickým zemětřesením je nazýván Pompeje Středního východu. Stále probíhá rekonstrukce.
Procházíme město, sraz máme v 15:30. Dva kluci ze zájezdu zašli do nového města a protože měli šortky, hned je parta místních chtěla zmlátit a běželi za nimi prý docela dlouho, viděli jsme z autobusu, jak rychle běží k autobusu a za nima parta asi šesti Arabů:-). Naštěstí to vzdali, už jsem čekala zas kameny na autobus. Je horko, až to není hezký:-)
Jedeme dál do města Madaba. V Madabě jsou v tamních kostelech vzácné mozaiky. Nejcennější z nich je v řeckém ortodoxním kostele sv. Jiří a znázorňuje mapu Palestiny, všetně Sinajského poloostrova a delty Nilu.
Po prohlídce kostela v Madabě máme sraz na kamenitém parkovišti uprostřed města. Bylo nám řečeno, že přesně tady taky budeme i spát. U parkoviště je budka turistické policie a ta má prý hlídku 24 hodin denně. No děs. Prý máme stejnou reakci jako loňský zájezd, a že to taky loni přežili. To ale neměli Miloše:-). Miloš se naštval a navrhl, abychom alespoň zkusili sjet na horu Nebo, kam máme jet ráno, jestli by nás nenechali přepat třeba na zahradě kláštera. My Miloše samozřejmě podporujeme, aby v tom nebyl sám:-).
Průvodkyně je naštvaná, ale nakonec souhlasí. Musí to ale nahlásit policii, že se jedeme zeptat na horu Nebo, a že se nejspíš stejně vrátíme. Když jsme dorazili nahoru, už tam stálo auto plné ozbrojených policajtů na korbě, že tady spát nesmíme. Brána kláštera byla zavřená, ale vypadalo to, že je to práce policie. Miloš se nedal, obešel zeď a šel se zezadu zeptat do kláštera, policajti na něj vztekle volali. Tak jsme čekali, jestli ho zastřelí, nebo ne, ale vydrželi to:-). Pak se vrátil s tím, že tu nesmíme spát jen proto, že už je v tom zapojená policie.
Jedeme zpátky na to příšerné parkoviště. Už je skoro tma, ale kousek vedle parkoviště vidíme nějakou dlažbu, kde by se snad spalo líp. Všichni se téměř rozběhli, aby si zabrali místo, nám se taky zadařilo zabrat si dobrá místa. Všichni už jsme téměř vybalili a začali ohřívat jídlo, ale v tu chvíli sem přišel někdo z místního kláštera, že jsme na území školy a že tady rozhodně spát nemůžeme. Nakonec to dopadlo výborně. Smilovali se nad námi a pozvali nás do jejich kláštera v Madabě, kde nás ubytovali. Záchody, sprcha, vybavená kuchyňka, pitná voda...lepší než hotel:-). Jen máme šetřit vodou. Jsme dnes úplně vyřízení, i když je teprve 20:00. Položila jsem se na spacák a už se mi nechce ani hýbat... To mě ale po chvíli přešlo a jdeme se ještě projít po městě. Teď je úplně nádherně, nepálí tak slunce.
Když jsme se vrátili z procházky, skoro všichni seděli venku před klášterem, protože uvnitř je strašné dusno. Takže jdeme spát přece jen ven před klášter na svěží vzduch.
U tohohle kláštera jsme spali...
Ráno jedeme v 7:30. Vidíme z autobusu děti, jak jdou do školy. Mají roztomilé stejnokroje - bílou košili a zelené kalhoty a batoh, holky ještě vestičku. Vypadá to hezky.
Směřujeme na 800 m vysokou horu Nebo. Z této hory Mojžíš poprvé a naposledy spatřil Svatou zemi a je zde také pohřbený. Je odtud krásný výhled na Mrtvé moře, údolí Jordánu a Jericho.
No. tady toho moc vidět není, ale výhled byl úžasný.
Před horou nebo jsou opět všudypřítomní prodavači suvenýrů. Nahoře je kostelík ze 6.století, teď jsou v něm Františkáni. Je tu opravdu nádherný výhled.
Jedeme dál přes pouštní hory, směr skalní město Petra. Cestou nádherný výhled na poušť Wadi al Mawjib. Na této vyhlídce stojí auto policie, jsou zděšení, prý tady v těchto místech cizince, natož Čechy, moc nepotkávají. Údolí pod náma je prý vyhloubené vodou, (Mawjib=říčka).
Je 10 hod. Naladili jsme v autobuse izraelské rádio, zrovna je předpověď počasí, asi bude pořád horko:-). Po cestě v poušti vidíme najednou poštovní schránku - široko daleko holá poušť a tady poštovní schránka... Po 4 hodinách jízdy pouští (a spánku) dorážíme konečně na místo.
Skalní město Petra je hodně slavné a tomu odpovídá i vstupné 30 USD. Směnárna je otevřená až od 16 hod a teď jsou teprve dvě hodiny. Nikdo nemáme peníze, nebylo kde je vyměnit. Průvodkyně tedy jede taxíkem do města do banky peníze vyměnit, přijela zpět celkem rychle. A jdeme do Petry...sraz máme až v 19 hod, takže času máme dost. Petra je obrovské město a je na co se koukat!
PETRA - skalní město a archeologické naleziště, nazývané též "růžové město z poloviny tak staré jako věčnost", památka UNESCO. V roce 2007 jmenována novým divem světa. Původně vznikla jako pohřebiště v dokonale krytém místě, kde se setkávají tři údolí na křižovatce karavanních cest, mezi 3.stol. př.n.l. a 1.stol. n.l. Všechny budovy jsou vytesány do pískovce v nadmořské výšce 900 m. Místo je přístupné 1200 m dlouhou klikatou soutěskou, zvanou Sik. Na jejím konci je nejkrásnější stavba - tzv. Klenotnice. V době největšího rozmachu zde žilo cca 40.000 obyvatel. Natáčely se tu např. Indiana Jones a poslední křížová výprava, Transformers - pomsta poražených.
Pohled na skalní město Petra z obětiště...
Příště si vezmem lepší foťák:-)
Když jsme lezli na obětiště málem jsem se pozvracela, jak už jsem nemohla, je tu spousta lidí, někdo jede na velbloudech, někdo na oslech. Nejlepší jsou malé děti, které tu chodí s oslíkama a křičí "taxi, taxi !". Samozřejmě hodně stánkařů, prodavačů suvenýrů a nápojů.
Nad námi ve skalách je další skalní chrám Monaster. Když jsme na něj šli, najednou nás dohnala skupina lidí, mezi nimi i lidi od nás ze zájezdu, vpředu s nějakým namakaným černochem, který tvrdil, že to jde zamknout a strašně chvátal a v ruce cinkal klíčema. Hnali jsme tedy taky za ním jako blázni, v tom šíleném horku uplně zničení, jsme téměř vyběhli 250 schodů. Když jsme úplně mrtví došli nahoru, on tam padnul do písku a s pořádným smíchem odpočíval - prostě si z nás udělal srandu. Myslela jsem, že ho zabiju, ale na druhou stranu je pravda, že jsme ten výstup měli rychle za sebou a bez řečí:-). On byl evidentně šťastný, že sebou strhnul další "parťáky", a my museli uznat, že to byl dobrý vtip. Chrám samozřejmě zamknout ani nešel, to by tam musely být nějaké dveře:-).
Je to tady naprosto úžasný a obrovský, ta červená barva skal - to je síla... Nechápu, jak mohli v těch skalách udělat něco takového...
Potřebujeme vyměnit ještě peníze, směnárna je samozřejmě zavřená. Podadařilo se nám ale vyměnit v jednom malém obchůdku, a ještě nám prodavač dal pohlednice zadarmo. Je 18:30 a už se stmívá.
A jedeme do hotelu Diamont. Spíme ve společenské místnosti ve velkém atriu, je to tu pěkné, užíváme si ten komfort, že je na podlaze koberec, takže se na spacáku spí líp:-). Po takovém dni je sprcha jako zázrak:-). Měli jsme ještě možnost jít spát na terasu nebo na střechu, ale až po 19 hodině, protože teď tam jsou Holanďani a ráno v 6:30 budou na střeše pozorovat východ slunce.
Ráno probuzení v 6:30, vyrážíme v 7:30. V tomhle hotelu to bylo super. Teď vše zase sbalit, odnést, zalepit puchýře, a jedeme dál. Ještě není takové horko a je příjemně. Pojedeme teď asi dvě hodiny do pouště Wadi Rum. Chvíli jedeme po udusané prašné cestě, vše okolo nás zbarveno do červena. WADI RUM - část Arabské pouště, přírodně vytvořené skalní útvary - kaňony a skalní mosty. Červené zbarvení pouště. Chráněné území. K dispozici prijížďka na terénních autech nebo na velbloudech.
Vstup 1 dinár, k tomu pozvání na čaj do beduínského stanu. Jedeme terénními auty velký okruh. Zastávky - 1. pramen, 2. nabatejské písmo - nákresy na skalách, 3. malý most, 4. velký skalní most. Řidič jednoho vozidla se nám strašně chlubil, že je vyfocený v jednom průvodci jako příklad jordánských lidí. Z Wadi Rum odjíždíme ve 14:30.
Po necelých dvou hodinách dorážíme do přístavního města Aquaba. Zašli jsme do města něco nakoupit. Zastavili jsme se u velkého stánku s nápoji, kde má snad 15 druhů točených džusů - dali jsme si kokosový džus, tak to byla naprostá bomba! Zkusili jsme ještě pomerančový, grepový, pak jsem musela znovu ochutnat ten kokosový. I když už nemůžu:-). Bože, to je dobrota. Popíjí tu hodně lidí, asi oblíbené místo. Zajedli jsme to sendvičem.
Pak jedeme do kempu k Rudému moři. Kemp je veliký, v moři je ale hodně ježků, takže musíme dávat pozor. Dopadlo to dobře:-). Stavíme stan. Vedle nás zaparkovalo auto Arabů. Pozvali nás na čaj. Je 20:30 a je už tma. Z tohoto místa koukáme vlastně z Jordánska na Egypt, Izrael a Saudskou Arábii...
Ráno máme vyjet v 7 hod na hranice do Izraele, budou prý kontrolovat všechna zavazadla, takže se máme připravit na to, že budeme vyklízet celý autobus. Uf.