MAROKO+ZÁPADNÍ SAHARA 5/2000 3.část

 

 

Pouštní oáza

 

 

 

 

Do Quarzazatu jsme dorazili 16:45. Město je celkem veliký, (30 tis obyvatel). Další příjemný pouštní městečko.

 

Quarzazat - filmové studio

 

 

Pak jedeme na kasbu Taourit ( kasba=hliněná pevnost ). Vstupné neplatíme, na ICOM kartu jdeme zdarma. Tak to je pecka. Obrovská pevnost z hlíny, i uvnitř vypadá pěkně. Šli jsme se ještě podívat na hrad zezadu, je tady nastěhováno několik rodin.

 

 

 

 

 

A uvnitř ...

 

 

 

 

 

Po prohlíde jedeme do kempu, vyjímečně za světla, mělo by to být jen kousek odtud.

 

Kemp vypadá opravdu dobře, dokonce je tady i restaurace. Jdu do sprchy, udělala jsem večeři a relaxuju. Konečně chvíli klid a pohoda:-). Večer foukal vítr a chvíli pršelo, ale dusno a horko je pořád. Už půlka autobusu má pořádnou rýmu z klimatizace v autobusu. Je to šílený. Řidič si pořád vede svou a když nalezeme z toho horka venku do autobusu, kde je nám zima, tak je jasný, že bude zle a rýma, ale řidič, protože ven moc nevylézá, tak je spokojený, že mu neni horko...no na zabití.

 

 

Sobota 3.6.

Ráno vstávám v 7 hodin, odjezd je v 8:15. Je děsivý horko a dochází nám voda. Dnes nás čekají kaňóny Dadés a Todra. Projíždíme "Údolím tisíce kaseb" - opravdu vidíme hrad na hradu.

 

Přijíždíme, kolem nás oázy...

 

 

 

 

 

 

Dades-údolí tisíce kaseb

 

 

 

Zastávka v kaňónu Dadés. Tam jsme potkali Čecha z Prahy a jeho kamaráda z Iránu, koupili si za pár marek auto a projíždí se tady po Maroku, za dva měsíce auto zas chtějí prodat a koupit za to letenky zpátky do Prahy. Borci.

 

 

 

 

 

Další zastávka - keře oleandry. Koupili jsme si balík vod a chleby.

 

 

 

 

Kaňón řeky Todry se spoustou oáz

 

Pak další zastávka - na malým parkovišti s velbloudama. Hned tu byli zas otravní marokánci a něco za každou cenu chtěli. Obestoupili nám autobus, že jsme se nemohli ani rozjet. Snad u každého okýnka loudí a natahujou ruce. Ota jim dal nějaký časopisy CK, měli radost že něco dostali a začali si ho hned listovat. Ale pořád je jich hodně kolem autobusu. Pak jim druhý řidič ukázal přes okýnko LEO a NEI REPORT, ti začali šílet, myslela jsem, že nám převrátí autobus. Pak jim to Ota hodil ven okýnkem a konečně jsme mohli odjet. Oni se tam začali o časopisy rvát.

 

 

 

Jedeme dále do Todry. V kaňónu budeme i ubytovaní v hotýlku. Nejdřív jsme se tedy ubytovali, pokoje jsou jeden po 12-ti lidech, dva pokoje po třech, a dvě samotky bez oken. My jsme obsadili pokoj pro tři. Zase po dlouhé době spaní na posteli a ne na zemi! V hotýlku jsme museli vyplnit formuláš- jméno, pas, kam jedeme...

 

Asi ve tři hodiny vyrážíme na túru po kaňónu. Venku je najednou zataženo a fouká vítr. Šli jsme kaňónem asi 1,5 hodiny, chvílema prší, je chladno. Na chvíli jsme se schovali pod palmu, abysme přečkali další přeháňku. Prší vždyky asi 5 minut, pak zas chvíli bez deště.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Potom jdeme zpátky. Je to tady fakt nádherný.

 

Zpět v hotýlku jsme v 18 hodin. Večeři a relaxovat. Jsme hodně unavení. Přesto jsme se donutili zajít do restaurace v hotýlku, chtěli jsme si zase dát pořádný arabský čaj, ale dělají tu jen klasické. Udělala jsem pak ještě čaj na pokoji a dobíjíme baterku do videa. Na pokoji je docela horko a dusno. Na chodbě někdo hraje na kytaru a na bonga, za naším oknem je zrovna kuchyně a je tam šílenej randál. Ráno budeme odjíždět v 9:00, konečně se trochu vyspím. Pojedeme pak asi 300 km, takže pohoda.

 

 

 

Neděle 4.6.

Ráno jsem udělala opět čaj, balíme věci a vyjíždíme dál. Po chvíli objížďka - museli jsme jet po kamenitý cestě, takže jsme jeli dlouhou dobu dvacítkou. Pak zastávka na foto - kaňon ZÍZ.

 

 

 

 

Projíždíme tunel Legionářů, jediný most v celém Maroku.

 

Další zastávka ve vesnici Goulmina, kde nám autobus zase obklopili místní "otravovači".

 

 

 

 

Jedeme dál, směr cedrový les. V 16:15 jsme zastavili u prvních cedrů na foto. Největší cedr světa je právě tady nedaleko městečka Azrou.

 

Cedr je rod horských dlouhověkých jehličnatých stálezelených stromů, dosahujících mohutného vzrůstu. Je součástí čeledě borovicových. Pochází z hornatých oblastí Blízkého východu. Někdy dosahuje výšky až 40 m, jinak běžně 20 m. Tloušťka jeho kmene může být až 3 m a může se dožít až 1000 let. Dřevo stromů je velmi pevné, odolné proti hmyzu a houbám. Jehlice opadávají co 3 až 6 let.

 

 

 

 

Po další hodině jízdy jsme konečně dorazili k cedrovému lesu. Asi oblíbené místo, jsou tu i prodejci suvenýrů, mají venku rozložené stolečky a prodávají kamení, korále, atd. V tomto cedrovém lese žijou opičky - makak bezocasý. Kousek odtud budeme tábořit. Pár lidí ze zájezdu neustále hodí mezi stolečkama a vybírá korále, mě se moc nelíbí.

 

 

Protože to vypadá ještě na dlouho, tak jdeme do tábořiště pěšky, je to asi jen 200 metrů. Aspoň se projdeme lesem. Na cestě vidím tři hovnivály, jak si válí kuličku:-). Tábořiště je pěkná travička v lese, les neskutečně nádherně voní, je tu sice pár komárů, ale je tady nádherně. Postavili jsme stan a jdeme se podívat do lesa, jeslti neuvidíme opičky. Žádný jsme neviděli, ale nevadí. Ráno v 7:30 se vyráží na největší cedr na světě, tak snad opičky potkáme zítra. Byla by škoda, kdybysme je vůbec neviděli. V noci byla docela zima. Spalo se špatně, protože lidi mají rýmu a frkají tady a navíc z dálky z lesa slyšíme hrůzostrašný opičí vzkřeky. Bojim bojim.

 

 

Pondělí 5.6.

Ráno jsem venku slyšela nějaký vzrůšo, vylezla jsem ze stanu a dozvěděla se, že někteří nadšenci už se byli projít a kousek za tábořištěm je tlupa opic. Jdeme na ně.

 

 

 

 

 

Opravdu, po chvíli jsme viděli mezi stromama tlupu opic. Jsou roztomilý. Natočili jsme je, vyfotili, a rychle za ostatníma, protože už vyrazili k největšímu cedru na světě.

 

Je to k němu něo přes půl hodiny cesty. Po cestě jsme narazili na další tlupu opic. Mají hodně malinkých opiček. Loudí po nás něco dobrýho, někteří je krmí oříškama. Ale nesmí se na ně sahat. Všechno to hlídá jejich vůdce tlupy, když se někdo pokusí se jich dotknout, vůdce po něm okamžitě vyjede a sekne ho svýma drápama.

 

 

 

 

 

 

A jdeme k cedru, je opravdu velikej. Opičky tady opět křepčí a skáčou ve větvích.

 

 

Musíme se pořádně pokochat. (Tenhle strom totiž bohužel v roce 2006 uschnul.)

 

 

 

 

 

 

V 10:00 je odjezd, jedeme do průzkumu nějakých jeskyní. Ota říká, že jednou v jeskyních chodili po kolena ve vodě, no to mě docela děsí. Krajina okolo nás teď silně připomíná Čechy. Přijíždíme lyžařským střediskem ve výšce 1650 m, takže jsme museli spát pěkně vysoko. Byla zde naměřena nejnižší teplota v Maroku -25°C.

 

Nejdřív jedeme do kempu ve Fezu, kde si necháme věci. Tam jsme dorazili ve 12:00 hod. Kemp je nádhernej a hlavně je tady úžasnej bazén. Pár lidí tady zůstává, ostatní jedeme do jeskyní. Řidič odpojil přívěs. Cesta k jeskyním je asi 100 km.

 

 

Projíždíme okolo stáčírny vody SIDI HARAZEM, kterou už jsme taky pili, a kolem vodní nádrže Moulaye Idrise I.

 

 

 

Pak vyjíždíme pěkně strmý kopec, divím se, že tam řidič vůbec jede. Už vím, proč jedeme bez přívěsu. K jeskyni jsme dorazili po třech hodinách jízdy. Jeskyně se jmenuje GOURAUD FRIAUTO v Rífském atlasu. Okolo je typická krasová plošina, vše se nachází v národním parku Jbel Tazzeka.

 

Okolo jeskynního systému je krasová oblast

 

 

Okolo třetí vyrážíme, jde s náma místní průvodce. Museli jsme se oblíct do pracovního oděvu, to jsme měli mít sebou, protože to bude asi drsný. Nejdřív jsme šli 180 metrů dolů po schodech, a pak to začalo - chvíle jsme se museli plížit, pak zas lézt po kamenech, někde překakovat díry, máme baterky, ale je tady tma tmoucí, takže jsem ani neviděla, kam šlapu, každá louže přede mnou vypadala jako obrovská díra, takže když jsem jí na poslední chvíli vždycky viděla, úplně se mi zatočila hlava, že někam padam, občas úplně miniaturní otvory, kudy jsme museli prolézt, abychom se dostali dál...

 

Maruška přede mnou se zasekla, a já byla skoro vděčná, že nejsem sama, kdo je z toho úplně na nervy. No hrůza. Nic pro mě. Někteří kluci jsou tady z toho úplně nadšení, já budu taky nadšená - až vylezu ven. Zase zážitek.

 

 

 

Takhle to vypadá docela pohodově, protože je to osvícené bleskem z foťáku. Ale realita je jiná. Šílená tma, jen mžiky mizerných baterek, a kroky do tmy v neznámém terénu...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Už se zas můžu tvářit, že to bylo v poho...

 

 

 

Zpět venku po páté hodině. Všichni od bahna od hlavy k patě, já hlavně na zadku, jak jsem slézala ty skály, sezení na zadku mi připadalo nejbezpečnější.

 

 

Pohled do propasti do jeskyně

 

Okolí jeskyně

 

 

V 17:30 odjíždíme zpět do kempu. Řidič je z nás nervózní, oblečení od bahna jsme si sundali, ale boty máme zabahněné všichni. Pomalu se připozdívá a stmívá:-). Po cestě foto značky "pozor železniční přejezd" s lebkou.

 

 

 

Do kempu jsme dorazili za tmy ve 20:30. Takže opět stavíme stany s baterkama. Jdu do sprchy, přece jen jsme byli hodně od bahna, sprcha osvěžila. Ještě jsem si konečně umyla bahno z bot a odpočívám...

 

 

 

Úterý 6.6.

Ráno jsme vstali v 7:00, přerovnávám věci v kufru a batohu. Řidič vybral peníze za občerstvení z autobusu za všechny dny. Na 9:00 máme objednanýho průvodce po městě Fés, hlavně kvůli medině (starému městu). Tam bychom se prý určitě ztratili, protože je dost veliká. Nasnídali jsme se, a jdeme do autobusu.

Za chvíli se v kempu objevil i náš průvodce a jede s náma do centra města. Je to takový starší nažehlený pán, a chová se uctivě.

 

FÉS - je nejstarší ze všech královských měst v Maroku. Jeho medina je jedna z největších středověkých měst na světě (spolu s Marrákěší, Damaškem a Káhirou). Vše, co se v dějinách Maroka odehrávalo, začalo právě tady. Za starou medinou vzniklo nové město - luxusní restaurace, kavárny, široké bulváry v kontrastu šedi společnosti, která trpí velkou nezaměstnaností a chudobou.

 

Fes al-Bali (Starý Fes) - složen ze spletitých uliček, kterých je přes 9 tisíc. Pro Evropana jsou velmi chaotické a snadno se tam ztratí. Uličky často nevedou do pravých úhlů, různě se točí, a jsou slepé. V medině jsou i súky - trhy s rozličným zbožím. Kryté bazary jsou přecpané všemi myslitelnými druhy krámků s řemeslnými výrobky, restauracemi, trhy s masem, ovocem a zeleninou. Fes je proslaven svými koželuhy (zpracovávání kůže) a rozsáhlými barvírnami kůže. Do mediny se dostaneme bránou Báb Bú Dželud. Za ní se nachází ruch pravé mediny s "naháněči turistů", nabízející ubytování, restaurace, či kavárny. Součástí mediny je Medersa Bú Inania ze 14.století, která je díky výzdobě považována za nejkrásnější medersu v Maroku. ( Medersa=škola koránu. )

Muzeum Dar Batha - je umístěno v hispánsko-maurském paláci, kde lze vidět marocké sbírky řemeslných výrobků, berberské koberce, feské výšivky, hudební nástroje, šperky.... Součástí je i andaluská zahrada.

Fes al-Dždíd (Nový Fes) - v něm se nachází královský palác a židovská čtvrť - mellah s mnohými synagogami.

 

 

 

Nejdříve jedeme ke královskému paláci. Průvodce povídá anglicky, Ota má chudák co dělat, aby to přeložil a moc mu to nejde.

 

Královský palác

 

 

 

Pak jsme jeli na pevnost nad městem s vyhlídkou na celé město.

 

 

 

 

 

Pak nás průvodce zavedl i do dílen, kde se vyrábí mozaiky. No teda, tak titěrnou práci bych dělat nechtěla. Taky tam vyráběli různé hrníčky a hliněné nádoby. Samozřejmě tady nechybí ani jejich prodejna.

 

 

 

 

Brána Guissa

 

Opevnění