ZÁJEZD TURECKO-SÝRIE-JORDÁNSKO-IZRAEL (SE ZASTÁVKAMI NA KYPRU A RHODOSU)
TURECKO
Cesta do Turecka...
Jedeme autem do Hradce Králové, odkud vyrážíme autobusem za dalším dobrosružstvím... Cesta bude trvat zhruba měsíc, takže jsme napnutí, co nás všechno čeká:-). Už tady postává pár lidí. Poznávací znamení, že patří k zájezdu, je bedna od banánů, která je doporučená na uložení jídla na cestu, a hlavně se vejde pod sedačky. Další poznávací znamení je zjev dobrodruha až blázna, milovníky pláží tady určitě nepotkáme:-). Jedeme starší karosou, která už viditelně něco zažila:-), ale víme, že karosa je schopná zdolat i ty nejšílenější cesty. V Pardubicích a v Brně přibíráme další účastníky zájezdu.
V 18 hodin jsme dorazili na první hranice - slovenský přechod Kúty, a dále pokračujeme přes Bratislavu. Mezitím jsme obdrželi pasy s vyřízeným vízem do Sýrie a kartičky pojištění. Naši řidiči jsou prý nejlepší na světě:-)...no, budeme mít možnost to poznat.
V osm večer jsme zdolali hranice v Komárně do Maďarska. V 1:45 už stojíme ve frontě na hranicích do Rumunska. K odbavení jsme se dostali ve 2:30 a ve tři odjíždíme... V Rumunsku jsme udělali pauzu na pumpě, na záchodech nesvítilo světlo, ale podle ozónu to bylo asi lepší...
Pak jsem se probudila až 7 hodin, z okna autobusu vidím spousta lidí pobíhajících s lopatama, vozy tažené koníčkama, kousek vedle je milíř, kde dělají uhlí, cítím to až sem. Spousta lidí na poli, někde pasou ovce a mezi tím všude pobíhají špinaví kulhaví psi.
Projíždíme Sedmihradskem, vidíme opevněné katolické kostely a domky, které stavěli Němci - původní obyvatelé. Projíždíme Bukureští, na chodníku a v uličkách mají prodavači velké haldy melounů a zoufale čekají, až si je někdo přijde koupit...
Na hranice do Bulharska jsme dorazili po 16 hodině. První zastávku hranic jsme prý přejeli o 10 km, a celníci jsou z toho pořádně divoký, jakoby jsme byli teroristi. Platí se tu taxa - za ekologii, za most, za vjezd a výjezd ze země, víkendový poplatek - (když se vjíždí o víkendu), a navíc ještě dezinfikují auta i autobusy chlorovanou sprchou...ale někdy stačí pár piv a je to v suchu:-). Je vidět, že se řidiči vyznají a ví, kde a koho podplatit. Asi po hodině přejíždíme most přes Dunaj, abychom se dostali na druhou stranu hranic. Je docela dlouhý a na druhé straně mostu musíme jaště absolvovat hranice do Bulharska.
Opět čekáme. Je strašné horko a my nesmíme ven z autobusu. Celníci přišli zkontrolovat autobus, zavazadla, kolik má kdo peněz, dokonce i kapsy chtěli vidět. Každý jim musel napsat, kolik má sebou dolarů a marek.
Je 19:30, už jsme tu tři a půl hodiny. Průvodkyně se musela dohadovat s celníkama, protože chtěli, aby jeden pán nechal na hranicích 40 marek, protože se jim zdálo, že jich má moc. Vedle nás stojí Liazka, prý už 12 dní. Pak jeden celník přišel do autobusu a vyžádal si 5 piv, dobrou vodu a 4 limonády. Řidič mu to podával se slovy, že mu dá ještě bůček a "držkovou", jestli chce. Ještě že mu celník nerozuměl:-).
Už je skoro 20 hod, a je tma, tak to moc z Bulharska neuvidím. Byli jsme upozorněni, že nás mohou několikrát za noc stavět policajti, ať už praví, nebo falešní. Naštěstí nás ale nikdo nestavěl. Ve tři hodiny jsme před hranicema do Turecka. Je pěkná zima. Přeřizujeme si čas o hodinu dopředu. Na hranicích jsme museli vystát frontu na víza (10USD nebo 20DM), pak zas jinou frontu pro potvrzení a razítko. Odjíždíme před 7 hodinou.
TURECKO
EDIRNE - první zastávka v Turecku. Vyměnili jsme peníze (1USD=163000TL).
EDIRNE - nachází se v evropské části Turecka. Pokud turisté přijíždějí z Bulharska nebo Řecka, vždy budou vstupovat do Turecka přes toto město, proto je nazýváno "Branou orientu". Nejcennější a nejznámější stavbou je Selimova mešita. Byla postavena pro sultána Selima II.
Samozřejmě nemůžeme vynechat návštěvu Selimovy mešity. Vylezli jsme i na střechu mešity, odkud je pěkný rozhled. Pak jsme si prohlédli město.
Navštívili jsme muzeum. Město je pěkné, ale je tu všude dost žebráků.
Vyážíme dál směr Trója. Za chvíli nás zastavili policajti za rychlou jízdu, že nám naměřili 55 místo povolených 50 a chtějí 150DM. Průvodkyně to usmlouvala na 30DM bez bločku.
Po cestě jsme se zastavili na výhledu na Egejské moře. Pak jsme absolvovali půlhodinovou jízdu trajektem průlivem Dardanely - a už jsme v Asii:-).
DARDANELY - průliv spojuje Egejské a Marmarské moře a odděluje Evropu od Asie. Je dlouhý 65 km. Název má podle Dardanus=vládce starověkého městského státu Canakkale, který kontroloval úžinu.
TRÓJA. Vstup do Tróji je 250.000TL, ale my jsme šli na studentskou kartu ICOM zdarma. Trója - nejznámější antické město, staré 5000 let. Byl zde objeven zlatý poklad. Vylezli jsme samozřejmě i na repliku trójského koně.
A jedeme dál, okolo moře do kempu. Po cestě míjíme spoustu olivovníků. Kemp je skoro prázdný. Fouká dost vítr a je docela chladno, pár šílenců se šlo koupat do moře. Brrr. Ohřála jsem lečo a pak se jdem na chvíli podívat do městečka. A pak spát. Stan máme asi 10 m od moře...a moře šumí a šumí...
Ráno vstávám v 7 hodin. Slunce už pálí a zdálky slyším úžasný zpěv muezzina z tamní mešity. Muezzin -služebník mešity, který svolává věřící k motlitbě. Nádherné ráno...
V 8:30 vyrážíme dál, směřujeme do města Efes, což je odtud asi 5 hodin jízdy. Po cestě nám průvodce říká pár informací, např. že v Turecku oběd začínají vždy salátem s olivovým olejem, často jí plněný baklažán, hodně bílý jogurt, (ty se tady prodávají snad jen po půlkilech), ke snídani jí arabský chleba plněný sýrem, a skopové maso na všechny způsoby. Projíždíme Izmirem, což je třetí největší město Turecka. Vjeli jsme na tříproudou super dálnici a už fičíme...
EFES - zříceniny starého řeckého a římského města leží na západě Antolie v provincii Izmir, pár km od Egejského moře. Efes je po Instanbulu nejnavštěvovanější místo v Turecku. Stál zde jeden ze sedmi divů světa - Artemidin chrám. Jednu malou část Efesu tvoří oplocená část, do které se platí vstupné (na ICOM zdarma). V této části se nachází hlavní památky, divadla, knihovna. atd. Jinak se zde dá najít dům Panny Marie, zbytky Artemidina chrámu s muzeem kousek od mešity Isa Beye a další památky- hrad sv.Jana, turecké lázně, které už ale patří ke městu Selçuk. Nad námi se tyčí vojenská pevnost, pod ní bazilika sv. Jana. Artemidin chrám s muzeem. Byli jsme tady až do večera.
Pak jedeme do dalšího kempu v letovisku Kusadasi. Chceme se vykoupat, ale pláž v kempu je plná obrovských "nepřátelských" kamenů, tak jsme raději využili místní bazén.
Pak jdem do města. Všude jsou trhy, děti stojí na chodníku, před sebou osobní váhu a vybírají peníze za zvážení. Zašli jsme k místní pevnosti, protože se okolo ní nachází několik restaurací. Do jedné jsme zašli a ochutnali zde vyhlášený jablkový čaj - opravdu výborný. Hlavní jídlo tu stojí okolo miliónu TL. Hlavní číšník na nás pořád tak divně koukal, až jsme se dozvěděli, že mu Luďa připomíná jednoho tureckého umělce, který je ale momentálně ve vězení:-). Vedle v salonku hrají na varhany, je tu veselo:-)
Noc byla šílená, ve stanu bylo snad 1000 komárů... Vyrážíme v 8 hod směr Pamukkale.
PAMUKKALE - jedna z největších turistických atrakcí. V překladu "Bavlněný zámek". Pamukkale je oblast tektonického zlomu, kde na povrch vytékají horké (36°C-57°C) minerální prameny bohaté na vápník a tím vznikají usazeniny - travertin. Tak vznikly působivé, alabastrově bílé terasy, jezírka a kaskády. Výška teras 160 m, šířka 300 m, délka 3 km.
.JPG)
Jdeme bosi - všichni musí jít bosi, aby se nepoškodily terasy, pod nohama nám teče příjemně teplá voda. Koupat se tu nesmí. Musíme dojít okolo teras až nahoru na kopec, kde leží zříceniny antického města Hierapolis, je zde k vidění byzantská brána, římské divadlo, Apollonův chrám, Plutonium, fontána, římské lázně.
Je tu funkční bazén s mramorovými sloupy - ale hodně drahý. Naštěstí tu teče pitná voda - už nemáme vodu a je velké horko. Chtěli jsme využít některý z hotelových bazénů, ale chtějí za ně dost peněz, někde i 850000TL. Nakonec jsme se přece jen do jednoho nenápadně dostali, přímo pod ním se svažují bílé terasy. Nádherný výhled. Pak jsme zase nenápadně zmizeli...
Strávili jsme v Pamukkale 6 hodin. Jedeme dál, cestou jsme se stavěli na trhu, kde pečou výborné placky Gëzleme - kukuřičné placky se špenátem, ovčím sýrem a paprikou - typické venkovské jídlo - a moc dobré!
Pak jedeme do kempu do města Alanya. Už je tma a my projíždíme Alanyí. Všechno tu svítí, všude neony, napravo od nás písčitá pláž. Do kempu jsme dorazili v 1 hod ráno, je to jeden z těch lepších kempů, teče i pitná voda. Až na ty toulavé psy, kterých je po celém Turecku strašně. Spíme kousek od moře pod širákem.
ALANYA - přístavní město na pobřeží Středzemního moře - známé vysokým skalnatým ostrohem s pevností. V přístavu osmiboká Červená věž z r. 1226. Díky erozní činnosti jsou ve skalnatém břehu vytvořeny zajímavé jeskyně. Jsou zde dvě pláže, oddělené hradním kopcem. Západní pláž je asi 3 km dlouhá, východní měří 15 km a táhne se daleko za město. Pláže jsou tu hodně mělké, ještě 30 metrů od břehu vystačíte:-), a voda teplá, dá se zde koupat už v dubnu.
Ráno asi v 8 vstávám a jdu se vykoupat do moře, voda je jako kafíčko...
Pak my dva a ještě jedna dvojice nadšenců vyrážíme na pirátský hrad do města. Stojí na vysokém kopci a opticky odděluje město od moře.
Stopli jsme si "sběrný autobus", který jezdí často, (asi po 15-ti minutách) a neustále troubí na každého kolemjdoucího, jestli nechce svézt. Jedeme do centra asi 30 minut. Na pirátský hrad jdem už pěšky, i když kolem nás jezdí spousta taxíků a pokřikují na nás. Chtějí ale za svezení nahoru hodně peněz... Cesta nám trvala asi hodinu, (a to chodíme docela rychle). Jsme vyřízení, ale stálo to za to - hrad je obrovský a hlavně je tu pěkný výhled.
Po cestě zpátky jsme využili místní mini-restaurace a do jedné zašli na pivo (s názvem Marmara) osvěžit se. Ve 13:30 máme sraz u Červené věže v přístavu a čeká nás hodinová projížďka lodičkama při pobřeží. Součástí projížďky je např. Jeskyně pirátů, Jeskyně lásky, nádherná zelená Fosforeskující jeskyně.
Po projížďce lodičkou vyrážíme dál. Po cestě stavíme u výhledu na banánovníkové plantáže.
V 18:30 jsme dorazili k městu ANAMUR - pobřežní město ležící mezi města Antalya a Mersin. Nejjižnější bod turecké pevniny. Díky horkému klimatu se zde pěstují banány a arašídy, ale hlavní plodinou jsou jahody. Není zde moc turistů, protože je sem problematická doprava. Není zde letiště a po silnici se sem jede dlouhé hodiny, takže je zde klid. 7 km od města navštěvujeme křižácký hrad Mamure ze 13.stol. tyčící se nad mořem. Je monumentální - má 39 věží a velký vodní příkop.
Naproti němu je restaurace a trhy, tak tady zkusíme utratit zbytek peněz, protože pak přejíždíme už do Sýrie...
Když jsme se všichni usadili zpět do autobusu, (ve kterém je šílené horko), přišel k nám jeden Turek a začal nám potírat ruce nějakou vodičku s vůní citrónů, prý slavná turecká voňavka, tzv. citrónovka, pak nám popřál hezkou cestu. Takhle prý prokazují úctu k hostům. Dal nám ještě rostlinu podzemnice olejné s hodně oříškama, tak jsme ochutnali. Podzemnice mi připomíná jetel, oříšky ještě nejsou zralé, takže jsme si moc nepochutnali. Ale je to od nich milé gesto.
Jedeme na hranice do Sýrie. Po cestě jsme se stavěli ve městě Mersin, kde jsou prý nejkrásnější písečné pláže. Pláže vidíme jen tak letmo. Je 1 hodina ráno a je pořád horko.
Na hranice dorážíme v 6:15...