LOTYŠSKO+LITVA 8/99
LOTYŠSKO 8/99
U lotyšského města Sigulda navštěvujeme národní park Gauja, ze kterého pak pěšky dojdeme až do kempu, kde dnes budeme spát.
NP Gauja – se rozkládá kolem řeky Gauja nedaleko lotyšského hlavního města – Rigy. Byl založen v roce 1973 a se svou rozlohou 917 km² je největším národním parkem Lotyšska. Nabízí množství značených stezek, které vás provedou klidným, zalesněným údolím řeky Gauji. Lesy pokrývají 60 % plochy národního parku, hojné jsou i vodní plochy a jezera. V minulosti byla oblast oblíbena u pobaltských Němců, kteří ji přezdívali „Livonské Švýcarsko“. K celkové atraktivitě národního parku přispívá nejen strmé údolí s jeskyněmi, ale i vysoké útesy a pozoruhodné skalní útvary spolu s bohatou faunou a flórou. V údplí řeky se zachovaly ruiny hradů ze 13. a 14. stol. - Sigulda, Turajda a Krimulda. Nachází se zde i bod nejvyššího převýšení v Lotyšsku - 85 m.
V parku je to hezký a upravený, je tu dokonce i bobová dráha. Město Sigulda je významné centrum zimních sportů v Lotyšsku. Přes údolí řeky jsou tady i dvě lanové dráhy.
Navštěvujeme zámek Krimulda, který teď využívají jako dětské sanatorium. Platíme vstupné do parku a vyrážíme do toho šílenství plného zřícenin a památek. Dorážíme na ruiny zámku Turaida. Další zastávka na stezce je hradiště Kárla kalns. Po chvíli další hradiště Tauretaju kalns, to už vypadá, že se Luďa asi zblázní...je ve svém živlu. Po další úmorné cestě jsme došli na jakési parkoviště, kde byla i mapa parku a na ní vyznačeno několik dalších hradišť. Jedno z nich je někde kousek od nás, takže tam Luďa samozřejmě musí zaběhnout, je to blázen. Já půjdu ještě kousek nahoru a počkám na něj. Snad bude rychlý, je už 18:00 a nerada bych přišla do kempu za tmy. Došla jsem až k místní lanovce, tak sedím a čekám. Po chvíli ke mě přišel nějaký mladík a pořád něco říkal. Já mu zas pořád říkám, že mu nerozumím a on zas něco opakoval. Mluvil úplně stejně jako Xi Xao z Bohové musí být šílení. Nakonec jsem pochopila, že mi chce říct, že lanovka už nejezdí:-).
Zámek Krimulda
Turaida - hrob tur. růže
Turaida
Turaida a Tauretaju z Krimuldy
Údolí pod Krimuldou
Vyhlídka u Paradizes kalns
Jeskyně Kraukla
Lanovka
Po chvíli vyrážíme dál parkem. Navštěvujeme největší jeskyně v Pobaltí - Gütmana Ala. Už nemůžu ani chodit, už jdeme 6 hodin a je to docela makačka.
Po další hodině chůze dorážíme do kempu. Mám žízeň, zašla bych do hospody, ale jak vidím, v kempu žádná zrovna není. Zas si tedy kupujeme pivo v autobuse. Dělám večeři už téměř za tmy, ani nevidím, kde se tady dá natočit pitná voda. Jsem úplně vyčerpaná, jdu si lehnout po 23 hodině.
Ráno budíček v 8:00 hod. Část lidí odjíždí v 9:00 na hrad Krimuldu, a kdo už jsme tam byli včera jedeme na hrad do města Siguldy.
Sjezdovka - nejdelší v Lotyšsku:-)
Sigulda - hrad
Sigulda - zámek
V 10:00 už odjíždíme všichni společně asi 60 km do skanzenu u hlavního města Lotyšska - Rigy. Je strašný horko. Platíme vstup do skanzenu. Je rozdělený na 4 části, stejně jako jsou lotyšské regiony - Vidzeme, Latgale, Zemgale, Kurzeme. Je to tady hezký, je tu i hodně kostelíků.
Skanzen v Rize
Kostelík...
...a v kosltelíku...a jak to tady voní! :-)
Zašli jsme i do místní stylové restaurace a dali si konečně normální jídlo - jakési plněné maso, zelí a opečené brambory, a točený pivo. No paráda, jídlo bylo výborný. Ze skanzenu odjíždíme ve 13:30 a jedeme do hlavního města Rigy.
RIGA - největší město celého Pobaltí, 700 tis. obyvatel. Historické centrum Rigy zapsáno v UNESCO. Na Katedrálním náměstí se nachází Katedrála. Rižský hrad - sídlo prezidenta a zároveň muzeum. Kostel sv. Petra - nejvyšší středověká budova v Rize. Její věž několikrát vyhořela. V r. 1746 byla po požáru znovu obnovena, architekt tehdy po jejím dokončenína věži vypil sklenici vína a hodil sklenici dolů s tím, že na kolik kusů se rozpadne, tolik století bude věž stát. Sklenice dopadla do slámy a rozbila se pouze na dva kusy. A opravdu - za dvě století, v r. 1941 zasáhla věž bomba. Dále kostel sv. Jana - podle pověry do jeho zdí pohřbeni zaživa dva mniši, kteří si takto chtěli zajistit svatost. Při rekonstrukci v 19. stol. se ostatky mnichů opravdu našly. Dále kostel sv. Jakuba, Prašná věž, Dům U černých hlav (pojmenovaný podle černých pokrývek hlavy cechu svobodných kupců). Cechovní domy.
Jdeme nejdřív do muzea, pak do hradu - sídla prezidenta, dále cechovní domy, kostel sv. Petra, kostel sv. Jana, Prašná věž... Na náměstí právě staví repliky starých domů. Byli jsme v Muzeu okupace, to se mi moc líbilo, měli to tam pěkně udělaný.
Prašná věž
Náměstí - nové repliky starých domů
Petrova bazilika
Tři bratři (15.stol.)
Bazilika Petra a Pavla
Hrad - sídlo lotyšského prezidenta
Zašli jsme do marketu nakoupit jídlo, koupili jsme místní pivo, ten jejich hnusný skoro sladký chleba, kvas, atd. Zašli jsme pak do parku si dát něco k jídlu. Tam k nám přišla místní "bábuška" s tím, že sbírá "butylky" a že počká, až si dáme pivo a že chce tu sklenici:-). řekli jsme jí, že jí sklenici nedáme, že si jí bereme domů. Ona na nás ale pořád číhá:-). Za 1,5 hod máme odjezd a nemáme už co dělat. Zkusíme ještě doutratit poslední peníze.
Odjezd z Rigy v 18:00. Jedeme směr tábořiště u Baltského moře. A už jsme tu. Postavili jsme stan a jdem se vykoupat do moře. V kempu jsou suchý záchody, pěknej humus. Voda v moři je příjemně teplá. Pak dělám večeři, po ní jsme bojovali ve stanu s asi deseti komárama, dokud jsme je nevymlátili:-).
Ráno vstávám v 7:30. V noci bylo krásný teplo a spalo se dobře. V 8:30 vyrážíme na hranice do Litvy, jedeme asi 2 hodiny. Na hranicích jsme ještě vyměnili zbylé drobné. Tyhle hranice jsou na hlavním tahu na Kaunas, ale je tady docela mrtvo. Po hodině jsme v Litvě. Ale správně bych měla říct, že jsme přijeli na hranice v 10:45 a odjíždíme zas v 10:45, jelikož se tady zase čas mění na evropský. Jedeme do města s úžasným názvem - Šiauliai.
ŠIAULIAI - 4. největší město Litvy. Jedinou starší dohovanou památkou je kostel sv. Petra a Pavla ze 17.stol. Ve městě je hodně muzeí ( Muzeum jízdních kol, Muzeum literatury, Železniční muzeum, Fotografické muzeum, Požárnické muzeum, Muzeum rádia a televize, Muzeum rozvodů vody... ) z nichž je většina spolu s řadou restaurací, kaváren a obchodů na nejrušnější ulici města - Vilniuské ulici. V r.1975 byla v této ulici otevřena první pěší zóna v Sovětském svazu. Asi 10 km severně od města se nachází poutní místo Hora křížů.
Nejdřív jedeme na Horu křížů. HORA KŘÍŽŮ - pahorek, na němž je umístěno tisíce křížů. V místě byl původně hrad livonských rytířů. První kříže zde byly vztyčeny na počátku 19. stol. na památku obětí listopadového povstání r. 1831, které tam byly pohřbeny. Dále zde byly pohřbeny oběti dalšího povstání z r. 1863. Na počátku 20.stol. zde bylo asi 100 křížů a jejich počet díky domácím i zahraničním poutníkům neustále rostl. V dobách, kdy Litva patřila pod Sovětský Svaz se pokusil vládnoucí režim tento vrch jako nežádoucí náboženský a národní symbol několikrát zlikvidovat. Několikrát je zničili buldozery, ale obyvatelé je vždy zase vztyčili. V roe 1993 navštívil horu papež Jan Pavel II., který místu daroval dřevěnou sochu Krista. Dnes turisté přináší stále nové a nové kříže. Hora křížů je jak křesťanským poutním místem, tak symbolem odporu Litevců proti sovětskému okupačnímu režimu.
Máme 40 min na prohlídku. Samozřejmě na parkovišti stojí nemálo stolků s všemožným zbožím, s křížema všech velikostí buď na památku, nebo kterými můžeme přispět na Horu křížů. Je to fakt síla!
Kostel ve městě
Pak jedeme do města. Město je příjemný, jdeme nejdřív do kostela Petra a Pavla, pak kostel sv. Jiří, ortodoxní ruský kostel, muzeum kol na pěší zóně... teda tady je modelů! Někteří zaplesali, když viděli v muzeu kolo "Ukrajina". U vchodu do muzea stál "velemobil" - dvě sedačky, volant a pedály. Nabízeli svezení za 1 Lit na 5 minut. No to musíme zkusit! Byla to strašná sranda. Občas jsme vrazili do stěny a bábuška pořád opakovala "ostróžno". Ale smála se. Pak nám řekla, že to nechce zaplatit, že to máme jako dárek. No bylo to super:-).
A jdeme zpět k autobusu. Je strašný vedro. Jak jsem viděla zmrzlinu, neeodolala jsem. Dali jsme si plný košíček zmrzliny s jahodama. Mňam. Pak vyrážíme autobusem dál, jedeme asi dvě hodiny do města Palanga.
PALANGA - lázeňské město Litvy, 25 km od přístavního města Klaipédy. Městem protéká řeka Ražé, která je překlenuta 10ti mosty, můstky a lávkami. Západní okraj omývá Baltské moře, je tu mnoho pláží, tedy spíše nepřetržitá pláž od Klaipédy až po hranice s Lotyšskem. Ve městě je muzeum jantaru.
JANTAR - mineralizovaná pryskyřice třetihorních jehličnanů stará většinou kolem 25-40 milionů let. Stromy produkují pryskyřici jako ochranu proti nemoem a napadení hmyzem, když mají poškozenou kůru nebo je napadli kůrovci či podobný hmyz. Pryskyřice ztvrdla ve vlhkých sedimenteh (jíl a písek) a uchovala se v zemské kůře po tisíce let. První zmínky o sběru jantaru pochází z oblasti Baltského moře. Tento jantar z Pobaltí patří mezi nejstarší a nejcennější jantar na světě. Pryskyřice vytékajízí z kmene zachytila často vzduchové bubliny, kapky vody, prach nebo malé rostliny (orchideje, lišejníky, mechy, semínky...), hmyz, červy, mravence, pavouky, komáry, včely, termity, motýly, vážky, dokonce i ještěrky, žáby a štíry. Díky tomu se zachovala jejich buněčná struktura, dokonce i DNA. Nejběžnější barva jantaru je zlatavě žlutá.
Jdeme do Muzea jantaru - v muzeu je asi 15000 exponátů. Nachází se v barokním zámečku, okolo něj je botanická zahrada a park plný růží. Je toho tady opravdu hodně...
V 19:00 odjíždíme do kempu, asi 3 km, kde zůstaneme dvě noci. Když jsme do kempu dorazili, viděli jsme, že je dost strašný. My jsme zvyklí se vyspat kdekoli, ale někdo ze zájezdu si stěžoval, že je na celý kemp jedna sprcha a ještě k tomu ledová voda, takže pojedeme do jiného kempu, který je ale zas o hodně dál od moře. ...Další kemp je ještě horší, je obehnaný vysokou zdí, jakoby tu bývala nějaká továrna či co. Záchody suchý, takže hrozný humus, za sprchy se platí. Ale už tu musíme zůstat.
Dali jsme si večeři - opět čínská polívka a párky z konzervy - a jdeme do městečka Klajpéda. Už je skoro tma. Ve městě je ale náramně živo, všude davy lidí, všude stánky s ovocem, někde zas cukrová vata, všechny potraviny otevřené do 22:00 hod... Na ulici hrají živé kapely. Je tu opravdu veselo, u nás už by v tuto dobu bylo všude hodně opilých, tady snad není ani jeden. Spíš všichni drží limonády a zmrzliny, a sem tam má někdo i pivo, ale je naprosto při smyslech. Zrovna nám zavřeli potraviny, tak zkusíme ještě zajít pro něco na pumpu, tam otevřeno je, ale prý po desáté večer už nám neprodají žádný alkohol. Tak aspoň to víme, zítra je taky den:-).
budíček po 8:00 hodině, už je horko. Stany si raději pro jistotu vyklízíme. V 9:00 vyrážíme do města Klajpéda. KLAJPÉDA - jediný námořní přístav Litvy v Baltském moři, 3. největší město. Trajektovou dopravou zde spojuje Litvu s Dánskem a Švédskem a Německem. Přístav je výchozím bodem na poloostrov Kurská kosa.
Je 9:30, na prohlídku máme celý den. Nejdříve jdeme všichni na trajekt na poloostrov Smylthé na Kurské kose. SMYLTHÉ - nejsevernější cíp 98 km dlouhého poloostrova Kurská kosa. Slouží k relaxaci a ke sportovnímu vyžití na některé z pláží tvořených písečnými dunami a borovicovými lesíky, nacházející se na hranici s Kaliningradskou oblastí (Rusko). Najdete zde staré rybářské domky či kostelík se hřbitovem. Nachází se zde tři stálé výstavy, seznamující návštěvníky s faunou, flórou a architekturou této oblasti. Nejnavštěvovanější atrakce - Mořské muzeum a akvárium.
Jdeme do mořského muzea. Všude jsou akvária s rybičkama, a v patře expozice o rybářství, moři a zajímavé úlovky z moře. Je to tady pěkně udělaný a sympatický. Venku obrovské akvárium s tučňákama. Dále jdeme do delfinária, kde jsou představení po půlhodině. Před ním dlouhé fronty a davy lidí. Jdeme do toho, samozřejmě se opět platí samostatné vstupné. Představení s delfíny stálo za to. Samozřejmě nabízí focení s delfíny za 15 Litů, tak to je už fakt síla, to je pěkně drahý.
Přijíždíme
Pevnost
Rybářská vesnička
Pak jsme šli na pláž vykoupat se do moře. Pláž opravdu "úchvatná" - bála jsme se kam šlápnu, jestli na nějaké kosti či na jiné haraburdí. Ale i přesto bylo pěkné se zas vykoupat v moři. Pak už jdeme na trajekt zpět z poloostrova.
A jsme zas zpátky ve městě Klaipéda. Navštívili jsme Muzeum hodin, pak Historické muzeum. Už dlouho tady hledáme nějaké potraviny, ale nikde nejsou, musíme koupit chleba a nějaký pití, nakonec jsme sehnali jen chleba, aspoň něco. Čekáme u autobusu na odjezd. Odjíždíme v 17:00 hod, jedeme něco přes hodinu, cestou trochu pršelo - poprvé na téhle dovolené.
Další zastávka - Ovridiova zahrada - jakýsi nadšenec zde upravil zahradu, kde byly různě poházené balvany. Ze všech balvanů udělal sochy, kmeny stromů vyřezal do různých tvarů...všude zmatek, taková správně bláznivá zahrada, no něco pro mě:-). Máme na prohlídku jen půl hodiny, to je škoda, tady by se krásně relaxovalo:-).
Pak jedeme zpátky do kempu. Tam přibyl další český autobus, průvodce to komentoval slovy "Pozor na věci, přijeli Češi." Po večeři jdeme opět do města. Koupili jsme si pivo v plastové láhvi 1,5 l, ale zatraceně silné (19%). Korzovali jsme mezi ostatními zmrzlináři, a bylo nám krásně. Pivo je typickým nápojem v Litvě, další specialitou je medovina a medové likéry, protože se uvádí, že Litevci jsou národem včelařů. Zpět do kempu se vracíme něco po 23 hodině, v kempu zas hraje techno a místní tady pořádně paří.
Ráno odjezd v 7:30, dnes naposledy skládáme stan, taky jsme to včera pořádně zapili:-). V 8:30 najíždíme na trajekt a jedeme kousek na Kurskou kosu, pak pokračujeme zas autobusem. Na Kurské kose se nesmí nikde kempovat, ani nikde zastavit na jednu noc, ani odbočit z hlavní silnice, a platí se za vjezd do parku.
Hodinová zastávka na Kopci čarodějnic - vyřezané různé sochy čarodějnic a draků, pekelná brána a čerti. Je tu asi 100 motivů.
U parkoviště se potlouká velvyslanec ČR, protože je prý v Klajpédě vojenské cvičení a on tam byl pozvaný, tak teď už nemá co dělat, tak se tady projíždí po okolí. Popřál nám šťastnou cestu a jedeme dál.
Pak pokračujeme do městečka Nida, kde se nachází litevské písečné duny - "Litevská Sahara". No tak to je nádhera. Opravdu mám pocit, že jsem zas někde na poušti. Prošli jsme se tady bosi, písek sice pořádně pálil do nohou, ale stojí to za to. Sešli jsme po písku až k moři, tam už to taková idylka nebyla, zelená voda, krkavci, mrtvý ryby a kosti - hmmm, pravá tvář moře. Už mám doma pěknou sbírku písků, ale že budu mít písek ze "sahary" z Litvy, to jsem netušila:-)
Pak jsme se šli podívat do městečka Nida, dali jsme si ananasovou zmrzlinu.
Odjíždíme ve 13 hod asi 1 km na hranice do Ruska do Kaliningradu. Na hranicích naštěstí nechtějí prohlížet zavazadla, jen pasy. Budova na hranicích vypadá nově a moderně. Pohraničníci se samopalama vypadají jako drsňáci...