ČERNÁ HORA 7/2001 4.část

 

Jedeme v 10:30. Máme jet na vyhlídku NP Lovčen, ale cesta byla prý uzavřená, takže jen fotíme národní park odtud.

 

 

 

 

 

 

 

Pak dál - město Kotor. Tady jsou hezký úzký uličky, je to příjemný městečko.

KOTOR - město v malebné poloze na konci Boky Kotorské u Jaderského moře, na úpatí horského masivu Lovčen. Je jedním z nejlépe zachovaných středověkých měst v jihovýchodní Evropě s bohatstvím historických budov. Je na seznamu UNESCO. Město je obklopené hradbami, které ho spojují s pevností sv. Jana na strmém kopci nad městem o výšce 260 m n.m. Město je tvořeno sítí úzkých uliček a nepravidelných náměstí, s kostely i paláci v románském, gotickém, renesančním i barokním slohu.

 

 

 

 

městská brána

 

hodinová věž

 

 

 

 

Katedrála sv. Tripuna

 

 

 

 

 

 

cesta k pevnosti sv. Jana

 

 

 

 

Pevnost sv. Jana

 

 

výhled z pevnosti

 

 

Kotor - severní brána

 

 

 

 

Luďa samozřejmě zase žene, aby stihl vylézt na pevnost sv. Jana nad městem, už to přehání, v tom horku takhle blbnout, když i místní mají co dělat tohle horko ustát. Přiběhl asi za půl hodiny, plně rudej a vyčerpanej. A je mu zle. Za chvíli ho začaly brnět ruce, a začal celý tuhnout, nemohl ani mluvit. Začala jsme šílet, protože mi ještě stačil říct, že utíkal před nějakým kozlem a byly tam hadi. Naštěstí jsem kousek odtud viděla i lidi ze zájezdu, zavolala jsem je. Luďa se úplně složil mezi stromy a začal se klepat. Někdo zavolal taxi a jedeme k doktoru. U doktora ho prohlídli, prý je jen dehydrovanej. Po chvíli přijel i průvodce. Luďa musí dostat infuzi za 160 DEM a vitamíny. Dali mu kapačku a převezli ho do nemocnice, jela jsem s ním sanitkou. Tam mu dali infuzi. Bude ležet asi 3 hodiny, večer okolo 18 hod si pro něj máme přijet, ale původně si ho tam chtěli nechat 2 dny:-). Dobře mu tak:-). Byla tam hrozně drsná doktorka, která tam všechny okříkovala, ale asi byla dobrá. Já jsem šla pak do města koupit si něco k jídlu:-). To je svoboda:-). A čekáme. Po šesté jsme s průvodcem dojeli do nemocnice, Luďovi ještě dobíhá kapačka. Za 10 min ho přivezli, vypadá líp, ale ještě pořád prý celý brní. Vyřídili jsme papíry, zaplatili 160 DEM a jedeme. Tem se teda vyplatí:-). Nasedli jsme do autobusu, jedeme pro ostatní. Luďa zase celej začal tuhnout. Jedeme k trajektu. Všichni mu musí pomáhat, aby vůbec mohl trochu chodit. Před trajektem ho už nesli, je zas ztuhlej. Ale co teď? Jestli jet zpátky do tý nemocnice, nebo přejet trajektem do Chorvatska. Jdeme nakonec na trajekt.

 

Kluci narvali v autobuse do Ludi strašně vody se solí, prý je to nejlepší na křeče, cpali do něj rozinky a nějaký vitamíny. Za půl hodiny se cítí trochu líp. Ve 20:30 na hranicích do Chorvatska, naštěstí nás nijak nezdržovali. Jedeme do nejbližšího kempu. Je drahý, ale nic jinýho nám nezbývá. Kemp je opravdu mo pěkný. Postavila jsem stan, udělala jsem polívku, Luďa jíst nemůže, tak jí mám aspoň pro sebe:-). A má zákaz alkoholu cháchá. Potom nějak usnul, uvidíme jak mu bude ráno. Relaxuju...

 

 

 

Pondělí 16.7.

Ráno budíček v 8, jedeme v 9. Dali jsme polívku. Dnes máme navštívit Dubrovník, my tam ale nemůžem, průvodce nám nakázal zůstat v autobuse kvůli zdraví. Na jednu stranu mě to štve, ale můžu si říkat, že v tom horku je lepší zůstat v chládku. V Dubrovníku v 9:30. My sedíme v autobusu. Luďa chroupe suchary. Tak jsem si říkala, že aspoň pokecáme s řidičem - je prý týden po operaci štítný žlázy a je teď na nemocenskej. No, to je paráda tohle vědět, když zrovna řídí náš autobus:-). Odjíždíme v 11:30.

 

 

 

 

V 15 hod pauza v nějakém kempu na hygienu a protažení. Začali mě pěkně otékat nohy - no čím dál tím líp. Odjezd v 16 hodin. Zajímalo by mě, kolik je stupňů, je to děs. Míjíme rozbombardovaný baráky, díry ve střechach...

 

Po 21 hod v kempu u Plitvických jezer. Pěknej, obrovskej kemp, čisto. Dali jsme si omáčky, udělala jsem čaj na zítra a jdu spát. V noci pěkně pršelo asi od pěti hodin.

 

Úterý 17.7.

Ráno déšť trochu ustal, je mlhavo. Ale je to lepší než to horko. Jdeme na Plitvická jezera v 8 hodin. Vstupné 21 DEM. Plitvičky jsou samozřejmě nádherný, natáčel se tady Poklad na stříbrném jezeře. Hlavně je tady ta úžasná barva vody! Přes jezero jsme pluli lodičkou 20 minut, pak zase po chodníčkach pěšky a nazpátek jsme jeli vláčkem.

PLITVICE - nejznámější Národní park v Chorvatsku a seznamu UNESCO. Krasová jezera jsou terasovitě rozložena a spojena průtoky.Nachází se zde 120 vodopádů a 20 jeskyň. Nejvyšší vodopád je vysoký 78 m a je tvořen řekou Plitvica. Na jaře 1991 se území parku stalo místem celikonoční krvavé bitvy, prvího vojenského konfliktu, který si vyžádal oběti v rámci jugoslávské občanské války. Dodnes se na některých místech nacházejí miny. K nejvýše položenému jezeru (Proščansko jezero) jezdí kyvadlová doprava. V parku je 16 větších a několik malých jezer, které se nacházejí na celkem pěti řekách. Park leží ve vápencové proláklině. Barva jezer se neustále mění od azurové po tmavě modrou v závislosti na množství minerálů a organismů ve vodě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pozor na medvědy:-)

 

 

 

Sraz ve 13 hod. Dai jsme si jídlo, ze zdejšího chleba už je mi dlouho zle, ale teď to začíná mít "grády". V 16:30 zastávka půl hodiny ve

Varaždinu - na prohlídku města a na utracení posledních kun. Varaždin - Biskupský dům, Jezuitská kolej, Františkánský klášter, hrad palác..

 

 

Palác

 

 

 

 

 

 

Varaždinský hrad

 

 

 

 

 

Jedeme v 17 hodin. Kluci dali v autobuse Luďovi tajně piva, prý za to, že si mohli v klidu pořádně prohlídnout Kotor, kde Luďa ležel, a za to, že se nejelo na Hvar. V 17:30 hranice (Slovinsko), po chvilce jedeme dál. Za dalších 10 km hranice (Maďarsko). Ti zase prudí, chtějí otevřít úložný prostor autousu a zkontrolovat zavazadla. Když řidič otevřel jednu stranu, vypadl na ně vařič, když druhou, vypadl na ně hrnec. To jim stačilo, měli z nás docela srandu. A jedeme dál. Máme čas, takže jedeme co to dá, až v 19:30 jsme dorazili do kempu - pěkný jenom trochu mokro a bahno. Dali jsme si jdlo a spát. Je docela i zima:-).

 

Středa 18.7.

Ráno vyrážíme v 8. Zlikvidovali jsme bednu od banánů. Hranice z Maďarska - půl hodiny, prohlídka autobusu, druhá strana hranic zase půl hodinky. V 11 hod pauza ve městě Neustadt. Skoro půl hodiny se snažil řidič někde zaparkovat, pak byl půl hodiny rozchod:-). Nikdo už se ale do města moc nehrne:-). Nu což, cesta je dlouhá...

 

Na hranicích do ČR ve 14 hod, naštěstí pohoda, asi jsou líní, takže to bylo opět rychlé. V Brně před půl čtvrtou, loučíme se s ostatními a naštěstí už v 16 hod jedeme autobusem do Plzně. To je super. V Praze jsme jen přesedli a jedeme dál. V Plzni v 19:30. A ještě kousek tramvají...

 

Celkem 14 hraničních přechodů, a 3 150 km ujetých.