IRSKO 8/98 1.část
IRSKO 8/98
Ve 3:15 vyplouváme trajektem z Anglie do Irska. Na trajekt se jménem "Stena Line" jsme najeli ve 2:30, cesta potrvá do 6:45, připlujeme do přístavu Rosslare v Irsku. Trajekt je obrovský, dole jsou tři pochodí pro auta a autobusy, a nahoře spousta lidí... V 6:45 už sedíme v autobuse a vyjíždíme z trajektu. Zpátky prý poplujeme rychlolodí jen 1,5 hodiny. To jsem na to zvědavá.
V 9:30 první zastávka v Irsku - Rock of Cashel. ROCK OF CASHEL - je hrad v hrabství Tipperary. Nejstarší částí komplexu je 28 m vysoká věž z roku 1100. Nejcennější je románská Cormacova kaple a Katedrála. Při prohlídce mírně prší.
Ve městě jsme pak zašli do obchodu. Teď je zas pro změnu horko. Ve 12:30 jedeme další tři hodiny do národního parku Killarney. KILLARNEY - Rozloha parku je přes 10 000 ha, k vidění malebná krajina, jezera, řeky, vodopády, rašeliniště, stále zelené dubové lesy a čtyři pohoří. Dále historické budovy, trosky hradů a opatství. Park si projedeme až zítra, dnes navštěvujeme jen zříceniny Opatství Mucross Abbey. Pak jedeme do města Killarney.
Klášter v Killarney
Nedaleko města Killarney, na úpatí hor NP Killarney, se nachází Muckross House se zahradami
Pak do kempu Fossa. Kemp celkem dobrý, hodně lidí, sprchy na žetony. Ohřívám lečo a čínskou polívku, počasí nic moc, poprchává. Zítra nás čeká 70 km na kole po parku. Nic pro mě:-(, tak se moc netěšim.
Ráno probuzení v 7:30. Svítí slunce. Jedeme do Killarney, kde si půjčujeme kola a vyjíždíme v 10:00.
Projíždíme park, po pár kilometrech stavíme na prohlídku hradu Ross Castle, kde je expozice dubového nábytku.
Ujeli jsme pár km a já už necítím nohy, radši chodím pěšky, než na kole. Krajina je krásná, ale ty nohy mě fakt bolí. Chvíli jdeme pěšky, chvíli jedeme. Stavíme se u vodopádu, je krásný, ale asi si ho víc vychutnám až někde v klidu a v teple na fotkách:-). Pak mi ještě navíc vypadl řetěz...no horor. Nechci kolo vidět hodně dlouho!
Zpět na stanovišti v 17:30, za hodinku odjezd do kempu... Tam jdem do sprchy, všichni se sprchují po dvou (nebo vůbec), aby ušetřili za žetony, 1 žeton - 7 minut sprchy:-). Ve sprše je strašná zima, táhne sem z venku. Tak to bylo fakt rychlý. Brrr. Pár lidí šlo někam do hospody. Začínají opět lítat muchničky. Ve 21:30 vycházíme taky za ostatními do hospody, která je 1km pěšky. Hospoda je úplně plná. Dáváme si piva Murphys a Beamith. Zpět před půlnocí a spát...
Ráno probuzení v 6:15, všichni jsou na nohou, sklízí stany a blázní, že je dost zataženo, takže vše radši sklízí včas, aby jim stany a spacáky nezmokly. Zlatý Izrael, tam jsme mohli spát pod širákem... Tak taky vylézáme a sklízíme. Jedeme v 8:30. Před 11 hod projíždíme městem Limerick - podle mě, co vidim, je to ošklivý a špinavý město. Chce se mi spát.
Další zastávka - skanzen Cragaunowen u městečka Quin. Tak ten se mi moc líbí. Jsou tu keltské pevnosti, keltské ohniště, cesta z doby železné..a mezi tím vším pobíhají převlečení Keltové. Jsme tu asi 2 hodiny. Je to tu příjemný. Je tu i ohrada s divočákama. Pořád je zataženo, ale neprší.
Další zastávka je ve městě Kilfenora - nevelká vesnička proslulá díky zříceninám kláštera a kostelnímu hřbitovu s keltskými kříži. Nejzajímavějším z křížů je bohatě zdobený Doorty Cross z 12. století. Zchátralý klášter patří k nejmenším svého druhu v Irsku. Ve 12.století zde bývalo významné poutní místo.
Poprchává a je zima. Pokračujeme dál, míjíme obrovské golfové hřiště.
Další zastávka - skalní útesy Cliff of Moher. CLIF OF MOHER (Moherské útesy) - jedna z největších přírodních atrakcí. Skalní útesy, o něž se tříští vlny Atlantiku, jsou v nejvyšším bodě vysoké 203 metrů. Tady je ale hustá mlha, takže vidíme jen pár metrů okolo sebe. Navíc fouká studený vítr. Procházíme okolo útesů, někde pod námi šumí moře, bohužel je ale v mlze. Jak jdu mlhou, těsně přede mnou se vyloupla z mlhy budova rozhledny. Je natřená na bílo a v té mlze jsme do ní málem vrazili:-). Když si představím, že někde kousek odtud je náš kemp, kde máme spát...brrr. Koupili jsme si aspoň pohled, kde vidíme, jak útesy vypadají, když jsou vidět:-). Fakt jsou úžasný, škoda. Zkusíme se tady zastavit ještě ráno, jestli to bude lepší.
Za světla to vypadá trochu jinak:-)
(Zdroj Wikipedie)
Jedeme do kempu do Doolinu. Kemp je docela pěkný. Stan nešel skoro ani postavit, jak strašně fouká vítr od moře. Můžeme se naštěstí před větrem uchýlit do malé příjemné kuchyňky. DOOLIN - obec táhnoucí se podél silnice nedaleko Cliff of Moher. Většina cestovatelů sem míří za nevšedními hudebními zážitky. Ve třech místních hospůdkách si lze každý večer poslechnout různorodou směsici hudebních stylů ve společnosti cestovatelů z mnoha zemí. Doolin je nazýván "hudební Mekkou" hrabství Clare. Okolí Doolinu je také proslulé mezi speology, kteří sem jezdí obdivovat rozsáhlé podmořské jeskynní komplexy.
U kempu
V hospůdkách mají začít hrát od devíti, my vyrážíme ve 21:30. V první hospůdce vidíme, že je pořádně narváno. Jdeme do druhé. Tady je taky plno, většina lidí jsou turisti a stojí a čekají na muziku, skoro se tu nedá ani hnout. Muzikanti se připravují. Koupili jsme si pivo Guiness, jedno za 2 Libry (cca 160 Kč), to je drahota. Vyhlášený černý irský Guiness je opravdu dobrý, je pořádně hustý a kalorický. Navíc má poměrně vysoký obsah alkoholu, takže po takovém dni i jedno pivo dokáže zamotat hlavu:-). Když začali muzikanti hrát...nádhera. Při takové muzice se tají dech! Zpěvák byl starý námořník, který měl opravdu dřevěnou nohu! a hluboký pronikavý úžasný hlas. A ještě hrál na kytaru. K tomu 7 lidí hrající na všemožné nástroje. Nejvíc mě zaujala jedna slečna, která hrála na lžičky, které měla mezi prsty jedné ruky a ťukala do rytmu, no to bylo skvělý, (zkoušela jsem to taky, ale vůbec mi to nešlo). Když si uvědomím, jaká je venku zima a fičí vítr, jsme kousek od moře, a tady je teplo, spousta lidí a ta nádherná muzika - fakt zážitek! Stála jsem celou dobu jako přikovaná, koneckonců jako i všichni okolo mě.
Skončili skoro až v 1 hodinu. Prodávali i svou kazetu za 7 Liber. Jarek (průvodce) si chtěl kazetu koupit, ale chyběly mu 2 Libry. Půjčili jsme mu je, tak snad nám tu kazetu nahraje a pošle, jak slíbil:-). Ale doma to už nebude takový zážitek, jako přímo tady. Jdeme s Jarkem pak pěšky zpátky do kempu, po chvíli jsme si uvědomili, že jdeme už nějak dlouho a že jsme přešli naší odbočku, tak musíme kus zpátky. Jarek je pěkně opilý a zmatený, vůbec neví kam jde a co chce:-) ...my jsme na tom o trochu líp, dovedli jsme ho zpátky do kempu až k jeho stanu. Guiness je prostě silný pivo:-).
Ráno probuzení v 7:30, za hodinu vyrážíme. Venku je pořád příšerně, máme mokrý stan, fičí vítr a je strašná zima. Rychle všechno sklízíme a jdeme do autobusu.
Jedeme na dolmeny v oblasti Burren, kde prý roste neuvěřitelné množství rostlin. Začali jsme si tykat s Jarkem, přišel nám poděkovat, že jsme ho včera zavedli do kempu, a že jsme mu tím určitě zachránili život:-). Je 10:00.
BURREN (=skalnatá země) - jedinečný region v hrabství Clare. Kilometry uhlazené vápencové skály poblíž Doolinu. Tyto vápencové kopce byly kdysi zalesněné a pokryté půdou. Na konci doby kamenné sem přišli farmáři a začali lesy kácet a využívat půdu pro pastevectví. Půda pak během století erodovala a objevila se masa vápence. Oblast má více než 2500 historických nalezišť. Jednou z nejvýznamějších památek Irska je 5000 let starý dolmen Poulnabrone. První osadníci tu vztyčili přinejmenším 65 dodnes stojících megalitikých hrobek. Hrobka byla zakryta menšími kameny a půdou. Dolmeny fotíme v silném dešti, tak to bylo rychlé:-).
Po cestě další kostely...
Další zastávka - městečko Galway - třetí největší město Irska, kulturně nejatraktivnější. Centrum tradiční irské hudby. Na hlavní pěší zóně Higd Street se pohybuje řada pouličních hudebníků a umělců, tradici tu má také pouliční divadlo. Rušný je i noční život města. K vidění Linch Castle - nejzajímavější středověký městský dům, sídlo rodiny Lynch, kteří byli jedni z nejmocnějších a její příslušníci často zastávali úřad starosty. Lynch memorial Window - okno s lebkou a zkříženými hnáty, které připomíná zdejší legendu. Podle ní soudce James Lynch odsoudil svého syna za vraždu cizince. Rozsudek nechtěl nikdo vykonat, a soudce měl takový smysl pro spravedlnost, že svého syna vlatnoručně oběsil. Kostel sv. Mikuláše z r. 1320. Jez salmon weir - slouží k regulaci úrovně vodní hladiny a pomáhá lososům překonávat kaskádovitý úsek řeky. Hejna lososů jsou zde k vidění hlavně v květnu a červnu, jsou zde chovné stanice lososů. Mám dojem, že o Galway včera zpívali i ti muzikanti v jedné písničce.
Galway katedrála
Galway Lynčův dům
Jedeme v 17:00 hod do kempu, který je opět docela pěkný a je kousek od Galway. Fouká dost vítr a všichni sušíme věci z rána...V Irsku mají příšerné chleby. Strašně se drobí a nejdou ani uříznout, aby se nerozpadli na hromádku drobků. Je nás víc, co se s tím pereme:-). Najedli jsme se v kuchyňce a dokonce po dlouhé době i u stolu:-). Šli jsme se projít k moři. V dále jsou vidět Aranské ostrovy, kam jedeme zítra trajektem (13Liber/osobu). Moře tady při pobřeží je cítit rybinou a nevím čím ještě.
Ráno probuzení v 7:30, v 9 hod vyrážíme. V noci jsme pěkně promrzli, ale teď svítí slunce a stan je naštěstí suchý. Dnes se dělíme na tři skupiny, část jede na 3-denní cyklo-výlet ( brrr ), část zůstává v kempu ( fakt lákavý bejt 3 dny zavřený ve stanu v dešti ) a část jede na Aranské ostrovy ( jasná volba ) . Sbalili jsme si potřebné věci a vyrážíme, v Galway vysadíme cyklisty a my pokračujeme do Ros An Mhil na trajekt. Máme čas, proto se stavíme u pobřeží širého Atlantiku. Je strašná zima a voda ledová. Nějaký místní tatík se synem se vrhají do moře s ohromným křikem, zíráme na ně zabalení v bundách.
A už jsme u trajektu, připlul v 11:30, plavba trvá 1/2 hodiny, musíme nastupovat seřazeni do dvojic. Je tu hodně turistů, hlavně Japonců. Celou cestu na nás stříkala mořská voda, jak se loď hodně houpala, to byly pořádné spršky. Souostroví Aranských ostrovů tvoří tři ostrovy, z nich je největší ostrov Inish Mor, kam připlouváme i my - do přístavu Kilronan. Inish Mor je 14 km dlouhý a 3 km široký a ze všech stran ho omývají vlny Atlantiku. Na ostrově vidíme letiště, nad ním přistává jedno letadlo za druhým.
Nejdříve se jdeme ubytovat asi 1 km pěšky do kempu. Sotva jsme vylezli z trajektu, Luďa opět nasadil svůj výraz "musíme chvátat, nebo vůbec nic nestihneme". No to je nadělení. Cestou do kempu vidíme supermarket, hospody, bary, půjčovny mikrobusů a kol. Typické pro ostrov je pletení kvalitních rybářských svetrů, které lze koupit na místním trhu i v obchodech. Dokonce tu je i muzeum věnované výrobě těchto svetrů. Náš kemp je poloprázdný. Sotva jsme postavili stan, začalo pršet. Po 14. hodině už je zas pěkně a my sami vyrážíme na pěší tůru po ostrově. Je tu opravdu nádherně. Na ostrově je hodně památek připomínající keltskou kulturu, typické irské hospůdky a písčitá pláž. Všude - pro Aranské ostrovy typické - kamenné zídky, poskládané z volně poskládaných vápencových kamenů na sebe, které oddělují jednotlivá políčka a křižují celý ostrov. Dokonce vidíme traktor Zetor:-). V 17:00 jsme došli na cíp ostrova, okolo nás jen Atlantik...
Hlavní turistickou atrakcí je 2000 let stará pevnost Dun Aengus se 4-metrovou šíří stěn, vystavěná na okraji 90 m vysokého útesu a kostel Bheanáín považovaný za nejmenší kostel světa s paradoxní orientací stavby sever-jih, (místo východ-západ) . Dále Černá pevnost Dún Dúchathair, šestimetrové zdi skrývají schody a kamenný labyrint..
V hospůdce u kempu už je pár našich lidí, včetně průvodce. My si jdeme udělat večeři, opět se snažím krájet ten jejich šílený chleba, ale opět bez úspěchu, rozpadá se mi pod rukama na hromádku drobků. Po osmé hodině dorazil majitel kempu, od každého vybírá peníze za ubytování (2L/noc). Ve 21:30 vyrážíme do hospody. Dali jsme si pivo Harp, hraje tu opět muzika - tři kluci a nádherně! Po cestě z hospody jsme našli opět "ztraceného" průvodce, jak stojí zoufalý před kempem a neví, kudy do něj vejít. Zastavila ho zídka asi 40 cm vysoká a on si s ní asi neví rady:-), i když stačí udělat dva kroky vlevo, kde žádná překážka už není:-). Vzali jsme ho tedy mezi sebe a obešli nízkou zídku:-). Pak byl zas zmatený Luďa, protože se snažil otevřít zip na stanu odshora dolů a myslel, že mu někdo zip ukradl, když ho nenašel. A pak jsem byla zas ztracená já, protože jsem dlouho nemohla najít, kudy že se to leze do spacáku...
Ráno probuzení v 8:30. Fouká vítr a prší. Máme si jít v 9:30 vypůjčit kola a kvůli dešti se čas posouvá na 10 hod. Všichni jsou rádi, jen Luďa se zdá být nervózní, že nic nestihnem, to je sranda:-). V 10 jdem pro kola, fouká silný vítr, ale neprší. Kola vypadají strašně a zarezle, ale jezdí naprosto lehce a výborně! Tomu říkám horská kola, ne jako ty předtím! Vyrážíme, vítr fouká silně a přímo proti nám, občas zaprší, takže střídavě moknem a zase hned schneme. Ostrov je přímo prošpikovaný kamennými zídkami. Navštívili jsme místní skanzen, mys. Ani se nechci dívat moc na mapu, protože by mi určitě ulítla do moře v tom větru. Vidíme pevnůstky,kostelíky... Navštívili jsme keltské pohřebiště, na kterém se pohřbívá dodnes, takže vedle nových náhrobků jsou náhrobky staré i 2600 let.
Právě byla mše
Pevnost
Všude kostelíky, pomníčky, památky...
Pevnost
Odpoledne (16:00) vracíme kola úplně vyfoukaní a unavení a jdem do obchodu koupit chleba. Naštěstí mají francouzské bagety, konečně se normálně najíme:-). Večer začal pořádný slejvák, tak se rychle schováváme do stanu a okamžitě usínám...
Ráno probuzení v 6:45, pořád ještě prší. Jakmile přestalo, sklízíme stan a jdeme na molo, kde máme sraz v 8:30. Čekání na trajekt nám zpříjemňuje nádherný velký bílý pes, který sem přiběhl a po všech loudí něco dobrého. Jeden pán mu dal kus salámu a pak se ho nemohl zbavit. Průvodce řekl, že si ho holt musí vzít sebou a může mu říkat Aran. Trajekt odplouvá v 9, cesta trvá 3/4 hod, tentokrát sedíme uvnitř, takže nebude žádná mořská sprcha:-). Projeli jsme pořádným deštěm, na pevnině svítí sluníčko. Tam už na nás čeká autobus...
Cestou zastávka u fjordu a na nákupy.
Teď nás čeká výstup na horu sv. Patrika (GROAGH PATRICK), převýšení 764 metrů. Kuželovitý vrchol je cílem vyznavačů všemožných náboženství a koná se na něj jedna z největších křesťanských poutí světa každou poslední neděli v červenci. Celá pouť je dlouhá 37 km a někteří věřící se na ni vydávají i naboso. Kopec se tyčí nad skalnatými pustinami okolního rašeliniště. Podle pověsti sv. Patrik v r. 441 na své pouti navštívil toto místo a vystoupil na horu, jíž se zdejší obyvatelé báli, protože věřili, že její vrcholek je obýván démony. 40 dní obýval horu, držel půst a modlil se za Iry. Na konci půstu zvonil na Černý zvon, jímž zaháněl do propasti jedovatá zvířata a havěť. Zvon nakonec hodil do středu mračna duchů ve formě černých ptáků, čímž definitivně zbavil Iry zlých sil. Když sestoupil dolů, obyvatelé se od něj nechali pokřtít. Z této pověsti vyplývají další báje a legendy. Když vycházíte z Murrisku, na úpatí míjíte sochu sv. Patrika, která vám požehná na cestu. Nejdříve vystoupíte do výšky 500 metrů, kde je dobré si odpočinout před posledním náročným výstupem. Musíte zdolat dalších 260 m převýšení po velmi strmé kamenité cestě. Na vrcholu se tyčí kostel sv. Patrika, kam se chodí věřící pomodlit. V r.1988 zde bylo objeveno zlato, ale z celého světa přicházely silné protesty, proto se od těžby muselo ustoupit.
Když jsme přijeli k hoře, průvodce se podivně usmíval. Prohlásil, že máme málo času, teď je 13:45, odjezd je prý v 16:45, no tak to se nedá stihnout! Vrchol hory vidíme - jak jinak - v mlze. Po 20ti metrech jsem si říkala, že mi to už stačí:-).
...na úpatí míjíte sochu sv. Patrika, která vám požehná na cestu...