MAĎARSKO 6/2002

14.6. - 19.6. 2002 autem

 

 

Pátek 14.6.

        Ráno vstáváme v 6 hod, bereme plnou nádrž a vyrážíme. Už teď je šílenej provoz, v Praze husto, v Brně na odpočívadle po 10 hod. V 11 hod hranice na Slovensko. Jsme tu úplně sami, kupujeme dálniční známku na 15 dní, 100 SK.

 

        V 11:50 přejíždíme hranice do Maďarska, celkem bez zdržování. Vyměnili jsme ještě nějaký Eura (113 Eur - 25.833 FT), koupili dálniční známku na 9 dní za 1500 Forintů a jedem. Na hranicích jsme byli zas skoro sami, jen jedni Němci, Češi a Italové. Vypadá to, že tady auta musí svítit celý den, takže radši taky svítíme (u nás to ještě nezavedli). Je docela horko.

 

        Ve 12:45 dorážíme do města Lébény  - tam stojí románská bazilika sv. Jakuba z let 1199 - 1212, původně součást benediktinského kláštera.  

 

 

 

 

Lébény bazilika

 

 

 

        Další zastávka Pannonhalma - platíme parkoviště, platíme vstup. Prohlídka probíhá každou hodinu, je to tady pěkný, na konci prohlídky jsme dostali ještě malý suvenýr. Je strašný hic, všechni pití v autě je vařený.

 

Pannonhalma (česky Panonský vrch) je město s asi 3 900 obyvateli. Na kopci u městečka se nachází benediktinské arciopatství sv. Martina z r.996. Klášterní komplex je od roku 1996 zapsán na seznamu UNESCO. Pannonhalmský arciopat patří mezi tzv. územní opaty, což znamená, že pro 14 podřízených farností plní funkci biskupa. Zdejší benediktini spravují rovněž gymnázium.

 

 

 

 

 

 

        A vyrážíme dál na dálnici do Budapešti. Už před ní byl provoz hustý, ale v Budapešti děs běs, husto, lidi na sebe troubí, kličkujou, navíc jsme se tady ztratili, ptám se tedy řidiče vedle nás na směr. No, bloudili jsme tu snad hodinu. Na každým kroku bouračky, jak do sebe lidi vráží, pořád brždění, pak tam vběhnul ještě pes do silnice, no hrůza. Jedeme do kempu, který by měl být někde u města Eger.

 

 

        Do kempu v Egeru jsme dorazili v 19 hod večer. Nějak jsme se domluvili na 5 nocí, místo pro stan a auto. Platí se až při odjezdu, a prý to bude 11.500 Ft. Museli jsme jim nechat pas, abychom jim asi neutekli. V kempu je hodně Holanďáků a Němců, a všude samý karavany. Nikde žádný stan. Tak jsme si ho postavili aspoň my:-). No, koukají na nás jako na chudáky:-). Jdeme obhlídnout zdejší útulnou hospůdku. Mám strašnou žízeň, je tady docela levno, takže si dávám pivo. Jídla se tady pohybují okolo 1000-2000 Ft, jen je škoda, že tomu vůbec nerozumíme, taky by tady mohli mít jídelní lístek třeba v angličtině. Otvírají tady už v 7 ráno a mají až do večera do 22 hod. To je taky hezký.

 

 

        Jdeme se podívat do města - na vrátnici jsme si vyzvedli naše pasy, a jdeme. Až do centra Egeru je to asi 3 km, takže docela se projdeme. Není tady moc živo. Po chvíli jsme uviděli dřevěný domeček, tam tma ale pořád tam vcházeli a vycházeli lidi. Jdeme to prozkoumat, vypadá to na nějakou příjemnou hospůdku. A taky že ano:-). Je to tady moc hezký, tak jsme chvíli poseděli. Pak jdeme zpátky do kempu, opět do hospůdky, máme čas, a co taky dělat jinýho... Tam jsme byli až do desíti, kdy zavírali, a jdeme spát...

 

 

 

Sobota  15.6.

        Ráno budíček v 6:45, vyrážíme až v 7:30, zas musíme pro pas na vrátnici. V Egeru jsme opět absolvovali slalom mezi kanálama. Je to divný, strašně kanálů na silnici a ještě všechny vyčnívají. Zajeli jsme do Shell pro benzín. Bylo to s obsluhou a ještě nám umyli skla.

 

        V 9:00 jsme dorazili do Národního parku Hortobágy. Navštívili jsme muzeum, Animal Park a prohlídli si město. Cestou jsme míjeli vahadlovou studnu - tady v parku někde má být taky, ale prý se k ní nedá dostat. V parku byla postavená rozhledna a chovají tady domácí zvířata.

 

 

        Národní park Hortobágy je největší a nejstarší národní park v Maďarsku. Založen byl v roce 1973. Území Hortobág zaujímá plochu 1400 km2 a samotný národní park plochu 820 km2. Jde o přísně chráněnou oblast, některé části nejsou veřejnosti přístupné. Rozprostírá se od jezera Tisza až po město Debrecen a je to jednotvárná suchá rovina, jedna z největších chráněných oblastí v Evropě, typická maďarská puszta. Jen zřídkakde naleznete nějakou vyvýšeninu nebo bahnité místo.  Pro park jsou typické také kyvadlové studně, které zajišťují pro dobytek potřebnou vodu. Po parku jsou vidět potulující se stáda ovcí, skotu, koní, někdy i prasat, občas i s pastevci. Tam, kde jsou močály se můžou pohybovat i velká zvířata připomínající vodní buvoly.

 

        Za centrum této puszty se pokládá malá obec nazývající se také Hortobágy. Unikátní stavbou v obci je kamenný most přes potok, který má devět pilířů, je dlouhý 170 m a je to nejdelší kamenný most v Maďarsku. Kamenné kvádry na stavbu se musely vozit až z Egeru na povozech, jelikož v pusztě žádné kameny nejsou.

 

 

 

 

        Další zajímavostí je Velká csárda, asi 300 let stará, kde nabízejí speciality původní kuchyně, např. proslulou hortobágskou masovou palačinku. Naproti tomu je Pastýřské muzeum o životě pastevců. V obci je velmi teplý termální pramen s vysokým obsahem síry. Chodit do puszty na dlouhé pěší túry se nedoporučuje, můžete tu snadno zabloudit, a dlouhá chůze stepní travou není moc příjemná.

 

Velká csárda
 
 
Muzeum
 
 
Hortobágy - největší přirzená stepní plocha ve střední Evropě - farma
 
 
 
 
 
 
Pozorovatelna na farmě
 
 
 

 

        Po prohlídce jsme se vrátili ke studni, jestli nás k ní přece jen někdo nepustí. Ale před studnou najdenou z boudy vyběhl bernardýn a my začali zdrhat, protože měl zatraceně dlouhej řetěz:-). Z domečku u studny pak vyběhl dědula a začal křičet, ať neutíkáme, že nám pes nic neudělá. Ukázal nám tedy studnu a byl hrozně milej. Vyrábí a prodává tady sýry.

 

 

  

 

      A jedeme dál do města Debrecen, rovnou zajíždíme do středu města. Je tady strašná silnice, a je horko. Zaplatili jsme parkovné na půl hodiny a jdeme si prohlídnout město. Náměstí je moc pěkný, dvě kašny, a jedna z nich se mi moc líbila! Navštívili jsme kostel, viděli jsme kolej, synagogu... Protože je vedro, neodolali jsme, když jsme viděli točenou zmrzlinu, měli citrónovou a makovou a obě moc dobrý.

 

 

        Debrecen - město je proslulé svými debrecínskými párky a dalšími debrecenskými uzeninami, zde je vymysleli a můžete je tady také ochutnat. Debrecen je třetí největší město Maďarska a leží poblíž hranice s Rumunskem. Nejzajímavějšími stavbami jsou Velký chrám na Kossuthově náměstí, a Debrecenské kolegium. V rekreačním komplexu Nagyerdeigyógyfürdö se lze vykoupat v nejteplejší přírodní vodě v celém Maďarsku. Voda je zde pravdu velmi horká.

 

 

 

 

 

Kolej

 

 

Synagoga

 

 

 

 

 

 

Pak jedeme směr Tokaj, což je odsud asi 150 km.

 

Tokaj je malinký městečko proslavené svým Tokajským vínem. Nachází se v něm Muzeum vína, kde mají ve sklepení naaranžovaný vinný sklípek. Ve vinotéce jsme samozřejmě museli koupit jedno Tokajské víno a nějaký ten suvenýr.

 

Tokaj - malé městečko na soutoku řek Tisy a Bodrogu. Tokajské víno je známé a velmi cenné už od středověku. Už tehdy ho znala celá Evropa a dokonce se v dávných dobách užívalo jako lék. Víno z Tokaje měl v oblibě i car Petr I., který tu měl i vlastní vinici hlídanou kozáky. Ve městě se nachází i zříceniny hradu, barokní zámek rodu Rákocziů, dále Rákocziho sklípek-rozsáhlá síť podzemních chodeb budovaná prý několik století, obrovské prostory na skladování vína. Ve městě je možné navštívit Tokajské muzeum vína, kde se dozvíte zajímavosti o pěstování věhlasných hroznů.

 

Muzeum

 

 

Pak pokračujeme dál, směr Sárospatak, asi 25 km. Tam se nachází renesanční hrad.

 

Prohlídka hradu je možná pouze se skupinou a s průvodcem, takže to bylo strašně zdlouhavý. Turisti se snad na všechno ptali, v každé místnosti jsme stáli neskutečně dlouho a poslouchali úžasnou maďarštinu. Takže fakt zážitek. Hrůza.  

 

Sárospatak - na zdejším Kalvínském kolegiu učiů v polovině 17. stol. Jan Ámos Komenský, ve městě stojí dokonce jeho socha. Dále si můžete prohlídnout renesanční hrad ze 17. století.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pak jedeme na hrad Szerencz. Hrad jsem si ještě prohlídla, muzeum jsem ale už vynechala, je příšerný horko a radši si na chvíli sednu a budu relaxovat.

 

 

 

 

 

 

Pak jedeme směr Miskolc-Tapolca, kde by měly být první termální lázně na naší cestě, mají to být jeskynní lázně.

 

MISKOLC - druhé největší město Maďarska (po Budapešti). Ve městě je pravoslavný kostel na Deákově náměstí. Ve skalním masivu nad městem he vytesáno několik stovek vinných sklepů, na kopci je rozhledna. Asi 10 km od centra se nacházejí lázně Miskolc-Tapolca, kde jsou jeskynní bazínky s termální vodou asi 30°C. Léčí se zde hlavně srdeční a cévní choroby. Z lázní jezdí tzv." Lesní železnice" - romantický vláček, jedoucí trasu do Diösgyöru na gotickou pevnost, a pak přejíždí do Lillafüredu, kde je jezero s několika jeskyněmi.

 

 

        Už kousek od toho jsme viděli bazény a spoustu lidí, což je v tom horku pochopitelný. Vstup po 16 hodině byl 350 Ft. Procházíme okolo bazénů s různě teplou vodou, a jdeme asi o 300 metrů dál, kde jsou podzemní termální lázně v jeskyních. Tam se platí vstupné 600 Ft a určitě to stojí za to!

 

        Venku bylo pár bazínků, našli jsem uvnitř v budově převlékárny a pak už se všude chodí v plavkách - bufet, bary..atd. Nejdřív jsme tedy hledali jeskyně - byl to podzemní skalní labyrint, kde byl jeden bazínek, pak se mohlo tunýlkem do další jeskyně, kde byla zas o něco teplejší voda... bazény jsou osvětlené zespoda z vody, kde jsou reflektory a na stropě jeskyně jsou udělané jako hvězdy... Nejteplejší bazén měl 35°C a na to, kolik se v areálu pohybuje lidí, tak tady jsme skoro sami:-), takže o to je to ještě lepší. No parádní zážitek! Zašli jsme pak do místního baru na Coca Colu, docela jsem dostala z toho žízeň. V bazénech je hodně různých chrličů vody z okolní skály.

 

 

        Pak jedeme po 18 hodině směr Mezökövesd. Tam jsou taky lázně, tak aspoň ještě zjistíme, jak mají otevřeno. Třeba se tam dostaneme ještě dneska.  Bohužel kasy jsou zavřený a odchází poslední lidi, mají jen do 18 hod, no takže jindy.

 

Mezökövesd - město na úpatí pohoří Bükk, kam se jezdí hlavně do termálních lázní. Ve městě stojí katolický kostel s gotickou svatyní  z 15. století, a několik muzeí. V roce 1938 byl 4 km od města objeven horký pramen a u něj byly založeny termální lázně Zsóry. Voda dosahuje teploty 71°C a obsahuje vápník, hořčík, chlorid, a další prvky. Jezdí se sem léčit pohybové potíže.

 

 

 

 

Jedeme tedy zpátky do Egeru, tam zjišťujeme, že lázně mají do 19 hod, ale nevypadají nijak zvláštně, nevim.

 

Za Egerem jsme ještě zajeli na hrad Szarvaskó. Musíme si k němu vyjít pěkný kopec, takže sotva tam dorazím, už jsem zase zpocená.

 

 

 

 

 

 

 

 

        Zpět v kempu ve 22:30. Udělala jsem večeři - guláš z konzervy. Konečně teď přestalo být tak strašný horko, ale mám pořád velkou žízeň a pořád něco piju. Obsadili jsme místní lavičku, stejně všichni vegetí ve svých karavanech, tak nemají nárok na lavičku:-). Zajeli jsme zas do Shellky, nejen pro benzín, ale hlavně nakoupit něco k pití, takže vody, nějakou limonádu a piva. Na chvíli jsme si sedli u pumpy na lavičku a pozorovali projíždějící auta a odpočívali. Koupili jsme si nějaký tyčinky na chroupání a opravdu hodně piv:-). Pumpa je téměř u kempu, takže si můžeme dát i pivo. Zpět v kempu ve 23:00 hod. Najeli jsme zatim 1280 km.

 

 

 

Neděle 16. 6.

 

Ráno vyrážíme v 7:30 trochu dál do hor. V horách je nějak zataženo.

 

Navštívili jsme Balácfalva - klášter.   Je krásný, ale otevírají až od 10 hod.

 

 

 

 

 

 

        Pak Szilvásvárad - rekreační oblast na úpatí pohoří Bükk. Jdeme pěšky asi 2,5 km, kolem je upravený park, mufloni v ohradách, vodopád, vláček, muzeum - milíře, sklárna.. No strašně sympatický. Pak ještě do kopce k jeskyni asi 500 m - jeskyně je docela veliká. 

 

        Szilvásvárad - zde se nachází lesní úzkorozchodná železnice. Je to krásná lesní dráha romantickým údolím Szalajka na západě pohoří Bükk. Byla postavena v roce 1908 a sloužila ke svážení dřeva a vápence. Původně měřila desítky kilometrů a zahrnovala i lanovku pro sopravování dřeva z vyšších poloh. Dnes slouží pouze turistům, trať je dlouhá 5 km a vede k Závojovému vodopádu (tento vodopád přetéká přes travertinové kaskády a když je hodně vody, je vodopád nádherný.  Szilvásvárad je pěkná podhorská rekreační obec ležící na železniční trati z Egeru do Putnoku. Z konečné můžete vystoupat k jeskyni Istállós-kói-barlang.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pramen řeky Szalajky

 

Úzkokolejka

 

 

Uhlířské muzeum

 

 

 

 

 

Přijeli jsme sem před osmou, a v 9:20 jsme už zas odjížděli, takže jsme ušetřili za parkovné:-). To se vybírá až od desíti.

 

 

Zasávka na kostel v městečku Bánhorváti. Začalo pršet.

 

 

Putnok - zámek.

 

 

 

 

        Další zastávka - Aggtelek - jeskyně Baradla - vstup na 1 hodinu 1200 Ft. Cesta k ní je asi 1 km, máme na to 15 minut, protože prohlídka je s průvodcem a trvá asi 1 hodinu.

 

        Bylo to super, k tomu byla v největších prostorách jeskyně připravená hudební a světelná show, a se světlem si vyhráli i na více místech.

 

Jeskyně Aggtelek - Baradla  je podzemní krasový systém těsně u hranic se Slovenskem. Tento jeskynní systém je podzemní říčkou Styx spojen s jeskyní Domica na slovenské straně. Celkem bylo objeveno 26 km podzemních chodeb. Podzemní prostory jsou místy až 80 m vysoké a jedná se zároveň o významné archeologické naleziště. Na území Maďarska je 17 km dlouhý úsek chodeb s podzemními potůčky, rozlehlými dómy a krápníky velkých rozměrů. V jeskyni se nalézá jeden z nejvyšších stalaktitů na světě. V oblasti je bohatá flóra a fauna.

 

 

 

 

        Pak Miskolc - hrad Diosgyör. Byl tam zrovna nějaký festival, či co to bylo. Vstup 900 Ft. Hrad je obrovský a pěkný. Je to dochovaná velká pevnost se čtyřmi rohovými baštami.

 

 

 

 

 

 

 

        Lillafüred - kouzelné městečko u pohoří Bükk, vedle jezera Hámori, při soutoku řek Szinava a Garadna. Leží asi 10 km od města Miskolc. Je to rekreační středisko s krásnou přírodou.  Jednou z  turistických atrakcí oblasti Lillafüred  je zámecký Hotel Palotaszálló u jezera Hámori z roku 1930. Hotelová restaurace má vitrážové okna s motivy hradů Maďarska. Komplex je obklopen rozsáhlým parkem. Lilafüred je místo odpočinku, procházek a posezení ve stylových restauracích.

 

Cíle v oblasti Lillafüred:

Vodopád Szinava - dosahuje výšky 20 metrů a je nejvyšším vodopádem Maďarska. Byl vybudován uměle při stavbě hotelu.

 

 

 

 

Jezero Hámori - je dlouhé 1,5 km a hluboké 9 m. Leží mezi skalami.

Krápníková jeskyně Sv. Štěpána - je dlouhá přes 700 m a je známá výskytem mnoha krápníků. Svou vyváženou vlhkostí vzduchu a stálou teplotou má léčivé účinky na dýchací cesty. Teplota nevystoupí nikdy nad 10°C.

Jeskyně Anna - mimořádně chráněná jeskyně vznikla ve vápencovém tufe, vyloučeném z vody pramene Szinava. Systém dutin má stejný věk jako horniny, jejichž vývoj začal před 150.000-200.000 lety. Délka chodeb je 570 m.

 

 

Parkoviště 100 Ft. Je to tady šílený turistický centrum. Mezi těma všema stánkama, hotelama a penziónama nevíme, kde jsou jeskyně. Jednu jsme konečně našli  - vstup je vždy po hodině a teď je 14:10. Jdeme tedy ke druhé jeskyni Anna, tady je taky vstupné po hodině a musí být minimálně 10 lidí, a tady je asi jeden člověk. Tak jdeme zase zpátky. Vstupné platíme 800 Ft. Je 14:45, tak už se snad dočkáme. Na tu druhou jeskyni asi už kašleme. Kousek od ní byl umělý vodopád. Prolídku jsme absolvovali, no celkem to šlo.

 

 

 

 

 

        Pak jedeme na  Egerszalók - termální lázně. Vstup byl kolem 450 Kč, ale stojí to za to. Vypadá to, že je to otevřeno nonstop, je u toho i kemp. Moc příjemný. V baínku, kam vyvěrá horký pramen 68°C a je nejvíc horký.  Fuj, to bylo ale horký. Seděli jsme v bazínku a lil z nás pot, z vývěvy se úplně kouří. Musim ven, fuj, to se nedá.

 

        Egerszalók je lázeňská obec 6 km od historického města Eger. Je známá především pro své termální lázně. Rekreační areál plný mnoha venkovních i vnitřních bazénů a atrakcí. V areálu jsou bazény s normální i termální vodou, dětské bazény se skluzavkami, aromaterapeutický bazén, bazén s meditační hudbou a s ozvěnou, mělké bazény naplněné oblázky na podporu krevního oběhu, perličkové koupele, vířivky, tobogány a další atrakce. Dále zde najdete Saunový ráj s nepřebernou nabídkou saun a prních lázní (např. finská, ruská, bio, infra sauna, aroma kabina, atd.) V areálu je také Fitness centrum, občerstvení, restaurace, kadeřnictví, atd.  Termály využívají přírodních pramenů, odkud vyvěrá voda o teplotě 68°C. Ta je pro bazény ochlazována na 34°C a méně. Voda vytékající z pramene a tekoucí po kaskádovitém úbočí kopce na něm zanechává vápencové usazeniny (tzv.travertin) a tím vznikla velká bílá skála v areálu koupaliště, která vypadá jakoby byla ze soli. Přezdívá se jí "Solný kopec". Silně připomíná turecké Pamukkale, proto se také Egerszalóku přezdívá Maďarské Pamukkale.

 

Fotogalerie:

 http://madarsko.orbion.cz/fotogalerie/egerszalok-16936/

 

 

 

 

 

 

 

 

        Pak jedeme do Egeru, do centra. Prohlídka města - katedrála, minret, a podívat se do hradu, jak mají otevřeno. Ke hradu to byla náročná cesta - ale mají kupodivu otevřeno až do 19:30 a teď je 19:00. Jdeme tedy dovnitř. Je to opět velký hrad. Asi ho zpevňovali betonem, protože je tady beton snad všude.

 

EGER - dominantami města jsou bazilika a naproti ní stojící lyceum (dnes Vysoká škole pedagogická). Dále se zde nachází egerský hrad, arcibiskupský palác, probošské paláce, několik katolických kostelů a jeden pravoslavný kostel. Památkou na tureckou nadvládu jsou 35 m vysoký minaret a lázně paši Arnauta, kde se i dnes léčí revmatismus. V Egeru je velké množství parků a zeleně.

 

 
 
Bazilika
 
 
Lyceum
 
 
 
 
 
 
 
 
Minaret
 
 
 
 
 
Hrad
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 


 
 
 
 
 

Náměstí pod hradem

 

 

        Pak už jsme byli unavení. Zajeli jsme jen do pumpy a pak do kempu. Ohřála jsem zas nějakou konzervu, a jdeme na pivo. Vedle nás je banda Němců a ty toho namelou, a strašně křičí. Tak jdeme radši vedle do hodpody.

 

        Jak tam sedíme, najednou mi někdo koupil pivo, nějakej divnej vykuk, a že si k němu máme jít sednout - je to maďarskej potetovanej hluchej kriminálník. Aspoň to vyplynulo z toho, co říkal. Má krátký vlasy, protože ho v kriminále ostříhali. Prý jede za 10 dní do Ameriky a pořád strašně žvejká. No hrůza. Zašli jsme pak pěšky do naší oblíbený Shellky pro pivo, cestou na nás troubil výčepák z kempu, který jel zrovna okolo. Už jsme asi populární:-). 

 

 

Pondělí 17.6.

Ráno vyrážíme v 7:30 směr hrad v obci Sirok.

Jsou to obrovský zříceniny.

 

Při cestě zpět k autu jsme viděli, jak u auta stojí asi 6 cikánů s kosama a jsou nějací nervózní. Jakmile jsme odjeli, oni se hned nahrnuli na naše místo - byl tam totiž jedinej stín:-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bükszák - lázně, ale teď zavřený, mají až od 10 hod.

 

Obec Recsk - místo, kde stával koncentrační tábor, u lomu.

 

 

 

 

 

 

 

Pak směr lázně Parád. Tam jsme viděli, že ty monetálně nefungujou a pramen, který tu má vyvěrat je asi 4 km daleko.

 

Cestou jsme ještě stavěli na Parádsasvár - zámeček. a u toho pramínek, teď ale zavřený, stáčí ho do lahví.

 

 

 

 

 

Směr Kékes - nejvyšší hora Maďarska.

Název Kékes lze přeložit jako Modrá hora. Kékes leží v pohoří Mátra a je nejvyšším vrcholem Maďarska - 1014 m n.m. Na vrcholu kopce stojí televizní věž z roku 1960 a na severních a západních svazích je vybudované lyžařské středisko. Převýšení tohoto pohoří řiní vůči okolní nížině asi 900 m. Na vrchol se dá dostat z horské vesnice Mátraháza, odkud vede silnice až na vrchol, kde je parkoviště. Pro pěší turisty jsou zde značené turistické stezky. Výstup měří asi 2,5 km.  Z hory je výhled na okolní kopce, při jasném počasí jsou vidět i obrysy Tater.

 

 

        Mátra - nejvyšší pohoří Maďarska. Nachází se zde nejvýše položené horské vesnice Galyatetö, Mátraháza a Parád a samozřejmě i čtyři nejvyšší vrcholy Maďarska s nejvyšším vrcholem Kékes.  Pohoří se rozléhá v délce 40 km a šířkou 13 km a je chráněnou oblastí se vzácnými druhy rostlin. Krásou této lokace jsou i různé skalní útvary, jejichž dominantou je tzv. Řada skal, které se sklání nad propastí. V pohoří je mnoho turistických stezek, mezi něž patří národní "Modrá stezka", která vede až k úpatí hory Kékes a na níž lze spatřit i balvanové pole. Na jihu pohoří se rozléhají peřejné potoky, na severu potkáme tzv. kamenné moře, z nichž největší se jmenuje "Tatarské pole". V obci Mátraverebély se nachází nejnavštěvovanější poutní místo v Maďarsku, které nese název "Svatá studánka" (Szentkút).

 

 

 

Kekes - na vrcholu. Rozhledna zavřená, ve věži hotel.

 

 

Vrchol

 

Pak Benevár zřícenina hradu.

 

 

 

Gyongyös - centrum města. dali jsme si zmrzlinu - s příchutí whisky a citron. V bance jsme museli měnit další peníze, to bylo složitý, chtěli jméno, číslo pasu, podpis a pořád na nás mluvili maďarsky.

 

 

 

 

 

 

        Pak jedeme zpět na Bukszék - termální lázně. Zaplatili jsme parkovné 350 Ft a vstup 900 Ft. Nemohli jsme najít převlékárny, tak jsme se museli ptát plavčíka, a ten z nás měl hroznou srandu. Pak jsme šli nejdřív do horního bazénu - takový normální bazén se skluzavkou, a připadalo mi, že je dost studená voda. Pak jsme šli do termálního bazínku, je to malý kulatý bazínek s vodou 30°C, tak to je pořádná paráda a relaxace. V každých lázních je všude k dispozici pitná voda. Ve 14:15 odcházíme.

 

 

 

        Pak jedeme na lázně Eger. Vstup je 1000 Ft. Zase je tady vellký bazén, za ním zase velký bazén, pak další bazén s různýma atrakcema, a ještě termální bazínek, za tím další 4 bazény a další bazény tady zrovna dělají. Teplota vody zase všude jiná, 30°C v termálním. V baru jsme neodolali a dali si malinovou ledovou ttříšť. Je to tady úžasný.

 

 

 

Fotogalerie:

http://madarsko.orbion.cz/fotogalerie/eger-10769/

 

 

        V Egeru je Tesco, tak jsme zajeli nakoupit jídlo. Všechny prodavačky byly úžasně p o m a l ý.  Pak jedeme do kempu. Ohřála jsem párky z Tesca, dali si k tomu hořici a zelný salát...zase aspoň jiný chutě. Je sedm večer, a ležím a relaxuju.

 

        Pak jsme zašli do hospůdky v kempu. Přijeli tam autem policajti, dali si třetinku vína a zase v klidu odjeli. Přišel kriminálník, dal si večeři a hrozně u toho chlemtal. My jsme si dali deci vína, on nám pak zas koupil další víno, naštěstí za ním přijeli jeho němí kamarádi, tak jsme se vyařili. Stejně už je dest, a chce se mi spát.

 

 

Úterý 18.6.

 

Ráno vyrážíme před osmou.

 

Kisterenye - zámek v parku.

 

 

 

Szentküt - nejnavštěvovanější poutní místo Maďarska na úpatí pohoří Mátra s kapličkou.

 

 

 

 

Tar - indický budhistický chrám s názvem Kőrösi Csoma Sándor Emlékpark - no tak to jsme tady tedy nečekala. Uvnitř krásný, voněly tady vonný tyčinky...prďácký!

 

 

 

 

 

 

 

 

Pak městečko Tar - zříceniny hradu, no tedy už jen jedna zeď  a  pak ještě kostel.

 

 

 

 

 

Hásznós - zřícenina hradu, museli jsme nejdřív projít krásnou velkou vinicí, abychom se k němu dostali.

 

 

 

 

 

 

Pásztó - střed městečka, vykopávky, kostel

 

 

 

 

 

 

 

Je tady socha sv. Jana Nepomuckého

 

 

 

 

 

Höllokö - skanzen, tedy vypadá to jako skanzen, ale je to zachovalá obývaná dědina, proto je zapsána na seznamu UNESCO. Krásnej hrad, i pramínek pitný vody tu mají. V Höllokö jsme navštívili Baba muzeum - panenky a různé maďarské kroje.

 

 

Hrad...

 

 

 

 

 

 

 

A vesnice...

 

 

 

 

 

 

Gyöngyös-pata - opevněný kostel.

 

 

 

Domoszkó - kostel

 

 

Kisnána - hrad a pramen kyselky. Příjemný místečko.

 

 

 

 

 

 

 

 

Tarnaszenmária - kostel.

 

 

 

 

 

Szmolya - jeskynní domy.

 

 

Pak jedeme směr Bogacs - lázně. Snad budou mít otevřeno. Dorazili jsme tam v 15:30, lázně jsou jako všude opět hezký. Bazén 37°C, vedle 33°C, jeden má 38°C, ty jsou v pohodě. Vedle toho je bazén, kde je více než 60°C, ten je momentálně prázdný, teda asi 1 člověk tam je. Před vstupem do něj je cedule s varováním, že se musí vstupovat velmi opatrně a pomalu atd. A samozřejmě tady mají i klasický velký bazén. Takže si tady vegetím v teplé vodě a piju Pepsi. Do toho horkého jsem to ani nezkoušela, vadí mi i sauna, natož 60° bazén. Je tady i hodně restaurací a barů.

 

Bogasc je vesnička asi 12 km od Egeru. Nachází se zde v klidném prostředí termální lázně s léčivou vodou o teplotě cca 70°C a relativně vysokým obsahem síry a minerálních látek. Termální voda zde naplňuje celkem 4 bazény a léčí pohybové ústrojí i revmatismus kloubů. Blahodárný účinek má rovněž při léčbě poruch zažívacího a střevního systému. Dále jsou v areálu i menší bazínky pro děti a 1 velký plavecký bazén. V okolí Bogácse jsou rozmanité vinné sklepy, kde můžete ochutnat maďarské víno.

 

 

 

A pak do kempu. Večeře a relax. Pak zase do hospůdky, dali jsme si pivo, a pak přišel kriminálník, a začal nám zas kupovat piva, a že se mu bude stejskat (no, mě ani ne), že tu bude sám, až odjedem, že tu má sice nějaký známý, ale ti že jsou na drogách, a chtěl telefon, že nám bude volat...no ještě že se opil, tak telefon nedostal, nebo jsme mu dali nějaký jiný číslo, už nevim. V hospodě jsme byli asi až do jedenácti, už jsme tu byli úplně sami a víc si napamatuju... Najeto 1983 km.

 

 

Středa 19.6.

Ráno bylo náročný. Vyrážíme v 9 hodin, šli jsme zaplatit za kemp 11.500 Ft, bereme bezín 4500 Ft a vyrážíme do

lázní Mezökövesd - opět hezký. Venkovní teplé bazény a uvnotř ten nejvíc horký bazén. Zase jsem si to užila, dala jsme si tříšť, a zmrzlinu.

 

        Mezökövesd - leží při úpatí pohoří Bükk, 140 km od hlavního města. Obec je známá hlavně svými léčivými vodami. U obce byly v hloubce 875 metrů nalezeny uhličité, sirné a jódové krasové vody. Voda horká 71°C, tlačená vzhůru plyny, které mají příznivý vliv na léčení pohybových potíží, napájí přes plynový separátor různé bazény v lázních Höforrás. Teplota vody v lázních Mezökövesd je 38-40°C.

 

A fičíme přes tu šílenou Budapešť.

 

Další zastávka Zsambek.

 

 

 

 

 

        V 15:15 jsme dorazili na hranice na Slovensko. Zastavili jsme se ještě na Děvíně. Mám hlad a tady u parkoviště není absolutně nic, ani párek v rohlíku nikde nemají. Na hranicích do ČR v 17:30. Je šílený horko, tady jim to ukazuje 36°C.

 

        Stavěli jsme se pak ještě u Devíti křížů, dali jsme si smažený sýr v housce (zdravá strava:-)) a pořádně studenou kofolu. Nějaký brigádník nám zatim umyl auto, otřel ho skoro celý, bylo pořádně zaprášený. Jen značka zůstala pořádně flekatá od agresivního maďarskýho hmyzu:-). Doma ve 21 hod. Hurá.

Najeto 2812 km.