ZÁJEZD TURECKO-SÝRIE-JORDÁNSKO-IZRAEL ( PŘES KYPR A RHODOS)
SÝRIE 9/97
Je 6:15. Čekáme na hranicích na pasy, pak nám řekli, že si pro ně musíme jít každý osobně. Zřejmě prohlíželi pasy důkladně, protože jednomu popřáli hezké narozeniny. Pak jedeme na hranice Sýrie.
Řidič vyměnil za oknem vlajku Turecka za vlajku Sýrie. Museli jsme schovat všechny prospekty a v žádném případě neprozrazovat, že jedeme pak do Izraele, maximálně do Jordánska. Na hranicích stojí ještě jeden český autobus - ti prozradili, že směřují do Izraele a už tu stojí druhý den a nechtějí je pustit dál ani zpátky. Amatéři:-).
U druhé budky chtěli vybrat pasy, všichni jsme museli ven z autobusu, vzápětí nás zas zahnali zpátky a musíme vyplnit dvě kartičky, celé v arabštině:-). A zas čekáme. Je 8:45. Zašli jsme si tady i vyměnit peníze - 10USD=450 liber.
Čekáme venku, abychom se nepekli v autobuse. Jeden pán ze zájezdu uviděl na chodníku obrovského švába, hned si, úplně nadšený, zašel do autobusu pro skleničku a dlouho se snažil ho do té skleničky dát, že prý je to pěkný exemplář. V tom přiběhl nějaký Syřan, chytil švába do ruky a hodil mu ho do skleničky a strašně se při tom smál. No říkam, samí blázni:-). Před 10 hod jsme popojeli asi 50 metrů, tam chtěli celníci ještě ukázat zavazadla.
Za oknem autobusu máme vedle vlajky Sýrie ještě vlaku Arabské jednoty a obrázek zemřelého prezidenta Háfise Al-Assada a jeho syna, současného prezidenta, Bašára. Tento obrázek visí v Sýrii snad na každém rohu. Posloucháme v autobuse i syrskou hudbu. Možná proto se na nás celníci tak přátelsky usmívají:-). Syřani jsou příjemní, typičtí ve svých bílých hábitech a šátcích na hlavě...
A směřujeme do naší první zastávky v Sýrii - do města Hama.
HAMÁ - zachovalá dřevěná vodní kola na řece Orontes. Největší má průměr přes 20 metrů. Kola sloužila k nabírání vody z řeky a přelévání do akvaduktů, z nich zásobovala pole a město. Původ ve starověku, ale současná kola pocházejí ze 14.století. Bývalo jich 30, zachovalo se jich 17. Jsou zaneseny v Guinesově knize rekordů.
Navštívili jsme Velkou mešitu, kde musí mít tradičně všichni zahalené ruce i nohy, naštěstí tady půjčují věci na zahalení, můžeme si vybrat šátek nebo něco jako sukni. Nějaký místní chlapík se k nám hned přidal a všude nás ochotně provedl. Pak za své služby chtěl samozřejmě peníze, to je tady naprosto normální a musíme s tím počítat.
Prohlédli jsme si město, muzeum Azem Palace, turecké lázně, zříceniny citadely.
Město Hama
Snažíme se někde sehnat něco k pití, vody už mám dost a sladký limonády pít nechci, pivo nikde není k vidění. Všude jen cukrárny, holičství, cukrárny, holičství... Až v zapadlé křesťanské čtvrti jsme našli malý obchůdek, kde měli i piva, takže okamžitě kupujeme. Dostali jsme k němu ještě hrst pražených slaných melounových semínek jako bonus. Prodavač byl úplně vyjevený, že se u něj v takovém zapadlém krámku objevili cizinci, navíc až z Čech.
Jedeme dál, asi 100 km ke křižáckému hradu Krak des Chevaliers, kde budeme i spát. Nedaleko nás leží hranice s Libanonem. Jedeme hodně dlouho a stále stoupáme...
Přijeli jsme k hostelu, který stojí hned vedle hradu. Původně jsme měli spát v Hamě, ale kvůli ušetření času změna plánu. Průvodce se šel poptat na nocleh, můžeme tady prý všichni spát buď ve velké jídelně, protože volný pokoj je jen jeden, nebo si můžeme ustlat na střeše. Vybíráme si střechu, kam nás jde asi 16. Sice to tu docela dost fouká, ale kdy se nám zase poštěstí spát na střeše:-). Večer ale začal foukat pořádně studený vítr, tak jsme se přece jen za přesunuli do jídelny, kde budeme spát na zemi. Všude naštěstí teče pitná voda.
Už je tma a my se jdeme podívat ke hradu. Dole ve městě v údolí pod námi někdo zpívá, prý je tam svatba. Na nádvoří hradu vidíme, že se tam něco děje, lezeme polozbořenou zdí dovnitř - je šílená tma, ani nevidim, kam lezu, jako do černé díry...nejsme tu sami, vidím stíny dalších dvou lidí, jeden z nich mě najednou chňapnul za ruku a šeptal "go,go"...FUJ, to jsem se lekla !:-) Asi to tady už zná, dovedl nás až ke kapli, celou cestu se všichni plížíme, aby nás nikdo neviděl. U kaple vidíme spoustu lidí, světel...jsou tu právě filmaři a herci ve zbroji, a v kapli mají "kostymérnu". Za chvíli nás filmaři ale zaregistrovali a vyhnali nás všechny:-). Ale bylo to zas další dobrodružství.
Když jsme došli zpět do hostelu, v jídelně bylo pořádně živo. Většina účastníků zájezdu řve uvnitř písničky a číšníci hrajou na bubínek. A chlastají...
Ráno se probouzím v 7 hodin. Sbalili jsme věci do autobusu a vyrážíme - už oficiálně- na hrad. Jdeme okolo stromů plných granátových jablek. Vstup do hradu je 200liber, my na kartu platíme 25liber. Filmaři zmizeli, po nočním reji ani památky. Jen v jedné chodbě mají ustájené koně - natáčí zde prý nějaký historický seriál. Kaple, kam jsme se v noci dostali, je teď zavřená.
KRAK DES CHEVALIERS (=pevnost rytířů) - jedna z nejzachovalejších středověkých vojenských staveb na světě, je zapsán na seznamu UNESCO. Největší a nejimponzantnější křižácký hrad, který mohl pojmout až 5000 vojáků a 1000 koní. Pro svoji polohu byl hrad Araby nazýván "kostí v krku muslimů", nebo "klíčem ke křesťanským zemím". Začali ho stavět Johanité r. 1170 a až do roku 1271 nebyl dobyt.
Pohled na hrad ze střechy, kde jsme měli spát... Na střeše se suší cibule:-)
Jsme dost vysoko, strašně tady fouká...
Jdeme zpět pěšky dolů k autobusu - sráz z kopce je moc velký a autobus ho raději sjel prázdný. Cestou jsme si koupili placku fulafe plněnou masem, rajčatem, okurkama - mňam.
Dále jedeme na klášter sv. Jiří, kde jsou jedny z nejstarších ikon. Zrovna tu probíhaly křty.
Na místním docela zapadlém trhu jsme koupili jako suvenýr malý bubínek za 1USD, takový u nás stojí tak 500Kč nebo i víc:-). Když ho viděli ostatní, všichni se hnali na trh koupit ho taky. Prodavači mají radost, že jsme jim udělali takový kšeft:-) Všude je spousta špinavých dětí a divoce na nás mávají:-).
Vyrážíme dál, do pouštního města Palmyra. Jedeme asi 3 hodiny pouští. V poušti jsme cestou uviděli stany beduínů či berberů. Zastavili jsme a šli k nim s pořádnou zásobou bonbónů pro jejich děti, kterých je tady požehnaně:-). Bonbónů máme sebou dost, cestovka nám je napsala do doporučeného vybavení:-).
Berbeři nás pozvali do stanu, měli tam pár džbánů a na zemi postele. Pozvali nás dokonce i na čaj. Z tohoto místa poputují dál za 2-3 měsíce, až jejich zvířata spasou trávu,( já tu moc trávy teda nevidím ). Po chvíli děkujeme za pohostinnost, odcházíme, a slyšíme, jak se děti začaly rvát o darované bonbóny.
Míjíme leteckou základnu a přijíždíme do Palmyry. Jakmile jsme zastavili, seběhly se děti s velbloudama, abychom se svezli, samozřejmě za peníze, a nabízely šátky a korále... Jsou strašně neodbytní, nedají se jen tak odehnat.
PALMYRA je oáza uprostřed pouště. Široko daleko jen poušť, v Palmyře rostou hlavně datlové palmy. Palmyra je nejvýznamnější turistická atrakce Sýrie a zříceniny antického města jsou jednou z nejznámějších světových historických staveb. Významný bod při cestách obchodních karavan.
Čekáme na majitele místní zahrady, kde bychom měli spát. Všudypřítomné děti stále podstrkují korále a různé zboží. Po chvíli se objevuje majitel zahrady, úsměv od ucha k uchu:-)
V Palmyře jsme navštívili vykopávky antického města, kde je k vidění: Belův chrám - nejzachovalejší objekt v areálu. Bel byl nejvýznamnějším bohem uctívaným v Palmyře. Velká kolonáda - 700 metrů, ulice lemovaná sloupy, hlavní komunikace města. Dále chrám Nebo, lázně, pohřební chrám, pohřební věže v Údolí hrobů- jedná se o velké množství vysokých čtvercových staveb, do kterých byly ukládány rakve, u každé byl kamenný panel s portrétem mrtvého (ty jsou dnes v muzeu v Damašku). Dále divadlo-využívané dodnes při každoročních festivalech.
Zříceniny anického města, v dálce arabský hrad Qala at ibn Maan
Po prohlídce se vracíme do zahrady, je to v podstatě hned vedle antických vykopávek. Všude je plno palem, a "granátovníků". Můžeme se "položit" kdekoli po zahradě, budeme spát jen ve spacáku. Zatímco ostatní polehávají a relaxují, my dva se sami vydáváme na arabský hrad Qala at ibn Maan ze 17.století, tyčící se vysoko nad Palmyrou.
Sotva jsme vyšli na cestu - s plechovkami Gambrinusu v ruce - už se k nám přihnali malí kluci (věkem asi tak 8-13 let) s tím, že nás nahoru svezou autem. Je to prý 7 km autem, 3 km pěšky, ale hodně do kopce, (to koneckonců vidím sama). Zkouší smlouvat, chtějí 7USD a k tomu 7 piv. Jdeme dál. Zas nás po chvilce doběhli - 5USD a 2 piva. Takhle ještě párkrát přiběhli, až jsme skončili na 3 USD a vrazili jsme jim do ruky ty dvě nedopité plechovky piva.
Přivedli nás k naprosto šílenému autu s korbou. Kluci si nalezli dopředu, já mezi nimi, takže na dvou sedačkách jsme se mačkali tři, ostatní vzadu. Ten, co řídil, si pustil arabskou muziku pořádně nahlas, a celou cestu si zpívali a tancovali, zatímco popíjeli zbytek Gambribusu a "řidič" jel jako blázen, vedle nás pořádný sráz....
Vpředu z palubní desky na mě neustále něco padalo, měli tam krámů...no, byla s nima sranda s klukama:-) Nakonec jsme šťastně dorazili nahoru:-). Do hradu jsme se dostali na poslední chvíli, už chtěli zavřít, takže jsme je museli uplatit, abychom si ho ještě prohlídli. Tak za ten výhled tohle určitě stálo. Už je šero a dole pod námi je úžasně zlatě osvětlená Palmyra. Za ní vidíme pravý západ slunce v poušti... Přesně jak píšou v průvodci - "největší zážitek poskytne hrad při západu slunce". Škoda, že nemáme lepší foťák.
Jdeme zpět k autu, kluci na nás kupodivu opravdu čekají. Smějou se, že jim to pivo stouplo do hlavy. Cestou dolů nabrali na korbu auta ještě dalších pět lidí. Odvezli nás bezpečně až k zahradě. Je asi sedm večer a skoro tma. V zahradě je malý bazínek, jdem se samozřejmě hned osvěžit, voda chladná, ale to vůbec nevadíCo víc si teď přát, než pořádnýrelax v pouštní oáze pod spoustou palem....
Nabízí tady k dispozici vodní dýmku za 1USD. My jsem dali šéfovi zahrady krabičku cigaret, (které máme sebou na úplatky, snad nevadí, že jsou hodně po datu spotřeby), a okamžitě dostáváme vodní dýmku se vším komfortem, navíc nám ještě přinesli večeři - rýži s masem a zeleninový salát. Opět výborné jídlo. Dva kluci u nás stáli a sotva nám něco došlo, okamžitě běželi pro další. K tomu nám přinesli ještě výborný čaj. Pak jsme s nima seděli, debatovali a kouřili vodní dýmku s jahodovým tabákem. Jeden nám přinesl granátová jablka se slovy "home, for mama". Naučili jsme je české nadávky, to je zajímalo nejvíc, pak se v oáze ozývalo ze tmy stále slovo blbec:-). Vychvalovali český fotbal.
Nechtěli nás jen tak opustit, tak nás ještě pozvali k nim do budovy, kde pustili kazeťák a chtěli tancovat, nabídli nám nějaký prý třtinový čaj. Čaje tady prostě umí. Pak na citroníku uthli listy, prý je žvýkají, aby nebylo doma cítit, že kouřili:-). Strávili jsme s nimi až skoro do půlnoci, my dva a ještě jeden pár - Miloš s přítelkyní Ilonou:-). Ostatní už asi spí...
Ráno budíček v 5 hodin. Noc byla naprosto úžasná, na tak kouzelným místě... Jakmile jsme vstali, už nám usměvavý šéf zahrady přinesl čaj.
Vyrážíme dál po šesté hodině. Jedeme do města Malula. MALULA - je křesťanská obec schovaná ve skalních útesech pohoří Antilibanon. Dosud se zde mluví aramejským jazykem, kterým se mluvilo v biblických dobách. Aramejštinou oslovil např. Ježíš rybáře u Galilejského jezera.
Navštívili jsme řecko-ortodoxní klášter sv. Tekli, poutní místo, kde sv. Tekla zemřela. Je zde jeskyně sv. Tekli - ze skály kape zázračná voda - tzv. slzy sv. Tekli, kdo se jí napije, bude celý rok zdravý.
Pak vyrážíme do hlavního města Sýrie - Damašku, kde strávíme celé odpoledne a budeme tam i spát v hotelu Al Rabí.
DAMAŠEK - nejstarší hlavní město na světě. Moderní výstavbu kontrastují historické památky. 200 staveb zapsáno v UNESCO. V srdci města slavná Umajjovská mešita. Hradby a 7 zachovalých bran z 13.stol. Přímo za hradbami je tržiště Súq al Hamidíja ze 17.století. Na tržišti je opravdu pestrý výběr zboží a uspěje tady pouze ten, kdo umí dobře smlouvat.
Tržiště jsme samozřejmě jsme nemohli vynechat, je atraktivní pro všechny turisty a je obrovské. Velmi rušné místo s mnoha krámky, suvenýry, látky, koření, koberce... Každý nás chce zatáhnout do svého stánku.
Palác Al-Azm s muzeem. Citadela, Tomášova brána...
Dominantou nových čtvrtí je světově uznávané Národní muzeum. V původním centru je velmi rušné místo - Náměstí mučedníků (Sáha Al Mardžá).
Navštívili jsme Národní muzeum, které je opravdu obrovské. Pak jsme navštívili Umajjovskou měšitu. Je zajímavá tím, že se zde schází k motlitbám křesťané i muslimové. Délka samotné motlitebny je skoro 160 metrů. V jejím středu je 36 metrů vysoká kupole, pod kterou se může modlit až 7000 věřících. Ti jsou k motlitbám svolávání ze tří přilehlých minaretů s názvy Nevěstin, Ježíšův a Muhammadův. Průčelí haly zdobené zlatou mozaikou. Oba jsme vyfasovali hábity.
.
Severně od mešity jsou dvě školy ze 13.století (madrasy) - Madrasa Ál-Adilíja a Madrasa Al-Zaharíja. Dále Azemův palác, kde se dnes nachází Muzeum umění.
Nakoupili jsme pak ve městě balík arabského chleba přímo od pekaře a pytel housek, jeden chleba nám dal ještě zadarmo do ruky a stavěli se ve stánku na nějaké ostružinové pití s ledem.
Večer jedeme do hotelu Al Rabí. Tam nám oznamují, že už ale nemají pokoje. Zavedli nás do atria, kde sedí hosté u stolů a večeří, a řekli nám, ať přespíme tady. Takže na nás hosté koukají a nechápou nic. Rozkládáme si mezi nimi karimatky a spacáky, vytahujeme cestovní vařiče a ohříváme konzervy:-).
Na celý hotel jsou dva záchody a jedna sprcha. Je 19:30. Jdeme do města, než se to tu uklidní. Dali jsme si výbornou zmrzlinu ve skleničce a chawerma sendvič. Koupili jsme dvě vína, a znovu jsme si dali u jiného stánku tu výbornou zmrzlinu ve skleničce. Prodavači se s námi dali do řeči, Čechy tady často nepotkávají, a navíc Čechy, kteří se tu sami po nocích prochází v téhle části města, takže z nás byli na větvi.
Vracíme se do hotelu, kde je pořád hodně lidí. Je to tu sice pěkně ozdobené, kytky a červený lucerničky, prostě romantika, ale v tom hluku se nedá spát. Miloš je opět aktivní, přišel s tím, že zajistil spaní v jiném hotelu, takže se přesouváme. V tomto novém hotelu je nás nakonec víc, spíme na zemi na chodbě. Běhají tu kočky a je tu horko, ale spát se tu dá. Je půlnoc...
Ráno probuzení v 6 hod, v 7 vyrážíme do Jordánska...